Borový vrch je výlet za geologickými detaily, které se snadno přehlédnou, pokud člověk lesem jen rychle projde. V chráněném území nedaleko Žulové se mezi stromy zvedají zaoblené žulové bloky, jejichž povrch poznamenala voda, mráz i změny teplot. Nejvýraznější skalní útvary leží na západním až jihozápadním svahu, menší skalky a balvany jsou rozptýlené po celé památce.
Žula tvarovaná dávnými podmínkami
Podloží Borového vrchu tvoří biotitický granodiorit, označovaný také jako světlá slezská žula. Patří k žulovskému plutonu a jeho vrchol utváří nápadná exfoliační klenba. Horninové vrstvy se z ní postupně odlupují; geologové takový útvar nazývají bornhardt neboli ostrovní hora.
Proměny krajiny začaly už ve třetihorách, kdy zde panovalo teplé až tropické klima a hornina intenzivně zvětrávala. Později ji dál modelovaly eroze a další zvětrávací procesy. Za čtvrtohorního zalednění Žulovské pahorkatiny vystupoval vrchol nad ledovec jako nunatak. Na jednom místě se tak potkává stopa dávného teplého období i pozdějšího ledovcového příkrovu.
Skalní mísy i dutiny tafoni
Na velkých blocích jsou patrné hladké exfoliační slupky a zaoblené tvary. Při bližším pohledu se ukážou také převisy, výklenky, žlabové škrapy a voštiny. Typické jsou kapsovité dutiny zvané tafoni, ale i skalní mísy s odtokovými žlábky nebo prohlubně připomínající kamenná sedadla. Po dešti se v některých mísách může na čas držet voda.
Národní přírodní památka Borový byla vyhlášena 16. června 1987. Má rozlohu 34,96 hektaru a leží v nadmořské výšce přibližně 350 až 487 metrů. Skály obklopuje smíšený les, v němž převažují borovice lesní a buky. Rostou tu také modříny, duby, břízy, smrky a habry.
Lesní území s houbami i netopýry
Přírodovědný význam Borového vrchu nekončí u geologie. Evidováno je zde 266 druhů hub, z nichž 26 je zařazeno v Červeném seznamu. Pozornost vzbudil také nález lošákovce tuhého, který byl v době příslušného průzkumu teprve druhým známým nálezem tohoto druhu v České republice. Ze živočichů stojí za zmínku vzácný tesařík Pedostrangalia revestita.
Průzkum letounů z roku 2004 zaznamenal na Borovém vrchu deset druhů netopýrů. Jde o výsledek tehdejšího šetření, nikoli o úplný současný přehled fauny území.
Ze Žulové po modré značce
Od železniční stanice v Žulové vede na vrch modrá turistická trasa. Podle turistických údajů je cesta dlouhá přibližně 2 až 2,2 kilometru, takže jde spíš o kratší geologickou vycházku než celodenní túru. Vrchol je zalesněný a široký výhled od něj čekat nelze; hlavním cílem jsou skalní útvary a jejich drobné struktury.
Borový vrch lze spojit s poznáváním dalších míst Žulovské pahorkatiny, například Venušiných misek na Smolném vrchu, Píšťaly, Skalky pod Kaní horou nebo zdejších lomů. Na skalách Borového byly zaznamenány stopy nelegální těžby i sběratelské činnosti. Horninu proto není vhodné odlamovat, poškozovat ani odnášet.