Žižkovo Pole nedaleko Přibyslavi nabízí dvě památky, mezi nimiž se dobře ukazuje rozdíl mezi živou sakrální stavbou a později vytvořeným symbolem národní historie. V centru obce stojí kostel svatého Michala, zatímco směrem na Přibyslav se u silnice nachází Žižkova mohyla.
Kostel svatého Michala v centru obce
Dominantou Žižkova Pole je jednolodní kostel s pravoúhlým presbytářem. K jeho severní straně přiléhá hranolová věž, kterou završuje stanová střecha. Dnešní podoba stavby je především barokní, její původ však sahá do gotického období.
Výrazné přestavby se kostel dočkal kolem roku 1740. Tehdy získal vzhled, který si v hlavních rysech uchoval dodnes. Stavba tak v sobě spojuje starší středověké základy s proměnami, jež přineslo barokní období.
Samotné Žižkovo Pole se v písemných pramenech objevuje už v letech 1303 a 1403. Osada pravděpodobně vznikla na konci 13. století a ještě před husitskými válkami zde působila vlastní duchovní správa. Dnes je kostel filiálním kostelem farnosti Přibyslav. Interiér proto nemusí být přístupný kdykoli; případné prohlídky a bohoslužby se řídí možnostmi příslušné farnosti nebo Biskupství královéhradeckého.
Mohyla připomíná Jana Žižku
Od kostela lze pokračovat po silnici směrem na Přibyslav. Právě tam stojí Žižkova mohyla, vedená jako kulturní památka České republiky. Připomíná místo, kde podle dlouhodobě zakořeněné místní tradice 11. října 1424 zemřel Jan Žižka z Trocnova.
Nejde přitom o lokalitu, jejíž spojení s vojevůdcovým úmrtím by bylo naprosto jistě prokázané. Tradice se však významně otiskla do identity obce. Žižkovo Pole se dříve označovalo jako Šenfeld nebo Šumfeld a svůj dnešní název získalo až ve 20. století, kdy v českém veřejném prostoru sílil význam Jana Žižky jako symbolu národních dějin.
Památník vznikl až v 19. století
Současná mohyla není středověkou stavbou. Byla dokončena a odhalena v roce 1874, v době, kdy se husitská minulost stala důležitou součástí české historické paměti. Jejím autorem byl architekt Antonín Wiehl a realizaci provedl Josef Šupich.
Stavba má podobu válcového tělesa zakončeného kuželovitou homolí. Podstavec tvoří nápisové kameny, které byly věnovány z různých míst. Památník tak vedle připomínky Jana Žižky zachycuje také širší zájem 19. století o husitské dědictví.
Dvě zastavení v jedné obci
Obě památky se dají spojit během krátké návštěvy Žižkova Pole. Kostel ukazuje, jak se venkovská sakrální architektura proměňovala od gotického původu přes barokní přestavbu až k dnešní filiální funkci. Mohyla naopak představuje způsob, jakým si pozdější generace vytvořily místo spojené s dávnou historickou tradicí.
Při zastavení u mohyly je třeba počítat s její polohou u silnice a dbát zvýšené opatrnosti. Kostel je církevním objektem, takže jeho interiér nemusí být volně přístupný v každou dobu. Mohyla byla dokončena a odhalena roku 1874 podle návrhu Antonína Wiehla, který její realizaci svěřil Josefu Šupichovi.