U Skalice, místní části Žitenic, začíná výlet, během kterého se geologie Českého středohoří představuje přímo v terénu. Hibschova naučná stezka vede kolem výrazných křemencových balvanů a její historie sahá až do 1. května 1927, kdy byla slavnostně otevřena. Kratší okruh lze spojit s návštěvou Hibschovy jeskyně, případně pokračovat na Křížovou horu.
Křemencové balvany jako venkovní expozice
Nejvýraznější částí stezky je soubor dvanácti velkých křemencových bloků. Mají neobvyklé tvary a nesou jména významných vědců, přírodovědců či vlastivědných pracovníků. U jednotlivých míst jsou informační panely; obnovená trasa má celkem třináct zastavení.
Samotný okruh měří přibližně 3,5 kilometru, v turistických mapách se však objevují také údaje kolem tří až čtyř kilometrů. Balvany mohou připomínat pískovcové skály. Původní pískové vrstvy se ale postupně výrazně zpevnily, a odolné křemencové části proto přečkaly zvětrávání lépe než okolní horniny. Měkčí materiál časem zmizel a zpevněné bloky zůstaly jako nápadné pozůstatky v krajině.
Po stopách geologa Hibsche
Stezka připomíná geologa Josefa Emanuela Hibsche, který se narodil roku 1852 v Homoli u Panny. Zabýval se především Českým středohořím, jeho sopečnými horninami a geologickým mapováním. Díky jeho práci získala zdejší krajina podrobnější popis nejen z hlediska jednotlivých hornin, ale také svého geologického vývoje.
Za vznikem původní stezky stáli litoměřičtí vlastivědní pracovníci. Geologická expozice tehdy vedla mezi Skalicí a úpatím Křížové hory. Po druhé světové válce zanikla a některé balvany byly poškozeny nebo z nich byla pro stavební účely odlámána hornina. Většina souboru se však zachovala. Přípravy na obnovu začaly v roce 1997 a částečně obnovená stezka se do krajiny vrátila v roce 2007.
Hibschův odkaz připomíná také muzeum v Homoli u Panny. K vidění jsou tam jeho geologické mapy a minerály, stejně jako informace o výzkumu Českého středohoří a původní podobě stezky označované jako Hibschweg.
Jeskyně vznikla při těžbě
Součástí výletu může být i Hibschova jeskyně. Přestože její název zní jako označení přírodního krasového útvaru, ve skutečnosti jde o uměle vyhloubený systém chodeb v pískovcové skále. Vznikl při těžbě kamene a písku. Podle turistických podkladů má jeskyně dva vstupy, několik chodeb a větší vnitřní prostor.
Uvnitř bývá vlhko, místy kluzko a také stísněno. Hodí se proto vlastní baterka nebo čelovka. Vstup je na vlastní nebezpečí a do nestabilních či nepřístupných částí se pokračovat nemá. Po dešti mohou být blátivé a kluzké také lesní přístupy k jeskyni.
Prodloužení přes Křížovou horu
Delší varianta výletu pokračuje od stezky ke Křížové hoře, která tvoří jižní výběžek masivu Dlouhého vrchu a dosahuje přibližně 590 metrů nad mořem. Zatímco spodní část trasy ukazuje odolné křemencové balvany, podloží Křížové hory tvoří tefrit, tedy vyvřelá hornina spojená se sopečnou minulostí Českého středohoří.
Z jižních svahů odbočuje cesta k Laffitově vyhlídce. Pohled odtud směřuje přes Žitenice a Litoměřicko k hoře Říp i do širší krajiny Českého středohoří. Okruh přes Křížovou horu a vyhlídku měří přibližně 6,5 kilometru. Při pokračování přes Dlouhý vrch a návratu do Skalice už je třeba počítat s trasou delší než deset kilometrů.
Výchozí místo a podmínky na trase
Nejčastěji se vyráží z rozcestí U Skalice poblíž Skalice u Žitenic. Cesta vede převážně přírodním terénem a není bezbariérová, proto se hodí pevná obuv. Zvlášť po dešti mohou být svahy i okolí jeskyně blátivé a kluzké.
Celá lokalita leží v chráněné krajinné oblasti České středohoří. Při výletu je proto potřeba držet se značení, nepoškozovat geologické útvary a respektovat případná omezení přístupu.