Kalec leží na západním okraji Plaska, nedaleko středního toku Střely a obce Žihle. Jeho barokní hospodářský dvůr na první pohled nepůsobí jako obyčejné zázemí statku: hlavní budova má podobu menšího zámečku a celý areál je vystavěn s výrazným citem pro architekturu. Zemědělskému účelu slouží dodnes a zároveň se postupně obnovuje.
Při výletu je třeba počítat s tím, že Kalec není běžně přístupný zámek. Jde o soukromý objekt, do něhož se bez souhlasu vlastníků nevstupuje. Historické stavby lze vnímat z veřejných komunikací.
Středověký dvůr získal barokní podobu
Ves Kalec se připomíná už ve 13. století a později v ní stála zemanská tvrz. Klášterní dvůr je doložen od roku 1346. Po Bílé hoře přešla ves spolu s poplužním dvorem a mlýnem do majetku cisterciáckého kláštera v Plasích, pro který se Kalec stal jedním z hospodářských bodů v krajině.
Rozsáhlou přestavbu zahájil na počátku 18. století opat Eugen Tyttl. Starší ves byla zrušena a její pozemky připojeny k dvoru. Barokní areál se obvykle datuje do let 1710 až 1716, užší památkové datování klade hlavní stavební etapu do roků 1715 a 1716. Vedle provozního zázemí vznikl také obytný a reprezentativní celek.
Architektura spojovaná se Santinim
Architektonický návrh bývá připisován Janu Blažeji Santinimu-Aichelovi. Dochovaný projekt, který by jeho autorství jednoznačně potvrdil, však chybí, proto se Kalec přesněji řadí ke stavbám spojovaným se Santiniho okruhem. Ukazuje, že jeho vliv se uplatnil také u hospodářské architektury, nejen u kostelů a velkých klášterních staveb.
Půdorys areálu tvoří protilehlá dvojice různě rozevřených tvarů připomínajících písmeno V. K zámečku a jeho křídlům patří stodoly, ohradní zdi i hlavní brána. Uspořádání uzavírá hospodářský prostor a současně vytváří přehledný nástup do dvora.
Tříkřídlý zámeček má vyšší střední část a dvě symetrická boční křídla. V budově se původně spojovaly obytné i provozní místnosti: kuchyně, spíže, sklad, dřevník, kvelb a sýpka. Tři horní podlaží sloužila k ukládání obilí. Výrazná podoba stavby tak odpovídala nejen reprezentativní funkci, ale také jejímu významu pro chod celého dvora.
Kaple svaté Markéty a téměř zachovaná malba
Východní část severního křídla, poblíž hlavní brány, zaujímá kaple svaté Markéty Antiochijské. Její zasvěcení souviselo se zemědělským posláním místa: světice patřila mezi patronky úrody a dobrých žní.
Při opravách kaple byla odkryta nástropní freska, která se dochovala téměř celá. Svatá Markéta je na ní zachycena s křížem, palmovou ratolestí a drakem. Malba se datuje přibližně kolem roku 1717 a její autorství se vzhledem ke kvalitě i vazbě na plaské prostředí připisuje Jakubu Antonínu Pinkovi z dolnorakouského Windigsteigu. Jde však o pravděpodobné určení, nikoli o definitivně potvrzené autorství.
V roce 2022 se při opravách našel také základní kámen kaple. Jeho poloha potvrdila původní umístění svatyně v bočním křídle.
Proměny areálu a obnova
Po zrušení plaského kláštera v roce 1785 přešel Kalec k dalším majitelům. Bezprostředně po konfiskaci klášterního majetku připadl k manětínskému velkostatku, jeho hospodářské využití ale pokračovalo. Historická veduta zachycuje původní bránu s kamenným půlkruhovým portálem. Před rokem 1839 zmizely menší mléčnice a z ovčína dnes zůstaly jen rozvalené zdi.
V roce 1948 byl dvůr zestátněn. Dlouhodobé využívání bez odpovídající údržby se podepsalo na jeho stavu, od 90. let proto probíhá odstraňování havárií a postupná obnova ve spolupráci s památkovou péčí. Kalec lze zasadit do širšího poznávání plaské cisterciácké krajiny, k níž patří například Plasy a Mariánská Týnice.