Na zřícenině Žerotín nečekejte zachovalé věže ani souvislé hradby. Areál leží přímo v obci a jeho podobu dnes naznačují hlavně části zdiva, sklepy, příkopy a nerovnosti v terénu. Právě jejich rozmístění pomáhá představit si hrad, který stával na ploché ostrožně na Lounsku.
Od středověkého sídla k rodovému jménu
Nejstarší písemná zmínka o vsi pochází z roku 1250 a uvádí Ratiboře ze Žerotína. Hrad vznikl ve 13. století, patrně kolem jeho poloviny, přesné datum založení ale není známo. Ve středověkých pramenech se až do 15. století objevují názvy Žirotín i Žerotín. Dnešní podoba jména převládla teprve koncem 16. století.
Za zakladatele bývají považováni možní přímí předkové pozdějších pánů ze Žerotína, Vlastislavci. Ti získali oblast Lounska včetně okolí Panenského Týnce. Hrad tak patřil k zázemí rodu, jehož jméno je spojeno s českými dějinami.
S panstvím jsou spojováni Habart ze Žerotína a jeho synové Jaroslav a Plichta. Ještě před rokem 1321 se všichni tři podíleli na založení kláštera klarisek v Panenském Týnci. Plichta padl v roce 1322 v bitvě u Mühldorfu, kde bojoval po boku Jana Lucemburského. Žerotín společně s Panenským Týncem zůstal potomkům rodu až do roku 1462.
Valy obepínaly plochou ostrožnu
Hrad nestál na strmém kopci, a jeho poloha proto neposkytovala výraznou přirozenou ochranu. Obranu zajišťoval dvojitý okruh valů a příkopů, jejichž zbytky jsou v areálu stále patrné. Hradní jádro měřilo přibližně 30 krát 40 metrů. Na jedné straně se nacházel palác, z něhož zůstaly části zdiva a sklepy, naproti stála čtverhranná věž se stranami dlouhými zhruba osm až devět metrů. Šlo o raný šlechtický hrad bergfritového typu.
V husitské době stáli Jaroslav a Plichta na straně císaře Zikmunda. Později hrad a panství vlastnili také Házmburkové. V 16. století se majitelé střídali: patřili mezi ně Čeněk Míčan z Klinštejna, Petr Chotek z Vojnína nebo Jindřich Brozanský z Vřesovic. Roku 1583 přešel hrad do rukou bratrů Jindřicha a Bedřicha Doupovců z Doupova.
Renesanční úpravy a zánik za války
Ve druhé polovině 16. století prošel areál renesanční přestavbou. Na dochovaném zdivu se zachovaly stopy psaníčkového sgrafita, které s touto etapou mohou souviset. Kdo stavební úpravy zadal, není známo.
Majitel panství Vilém Vojtěch z Doupova se zapojil do stavovského povstání. Po jeho smrti v roce 1621 byla část majetku zkonfiskována, mimo jiné dvůr, hrad a ves Žerotín. Panství koupil roku 1623 Jan Zdeněk Vratislav z Mitrovic. Když v roce 1639 za třicetileté války vpadli do kraje Švédové, hrad utrpěl rozhodující ránu. Obnoven nebyl a ve druhé polovině 17. století už se uvádí jako zřícenina.
Roku 1673 získal Žerotín Ferdinand Popel z Lobkovic. O několik let později jej Gundakar z Ditrichštejna připojil spolu s dvorem k budyňskému panství. Místní obyvatelé postupně rozebrali část zdiva na stavební materiál a další konstrukce se zřítily.
Sklepy, ovocné stromy a pěšina od obce
Popis z roku 1859 zaznamenal dvě vysoké zdi, sklepy a dvojité valy. Už roku 1857 vznikla na vnitřním valu sušárna švestek a okolí bylo osázeno ořešáky a třešněmi. Někdejší šlechtické a obranné sídlo tak postupně sloužilo i praktickým účelům.
Zřícenina je volně přístupná, bez pokladny a pravidelných prohlídek. Pěšina k ní vede ze západního okraje obce, přibližně od jihozápadu. Kvůli nerovnému terénu, sklepům, valům a příkopům se hodí pevná obuv a opatrný pohyb. Areál je kulturní památkou a významným archeologickým nalezištěm. Výlet lze spojit s nedostavěným klášterním chrámem v Panenském Týnci, vzdáleným přibližně 1,2 kilometru, nebo s dalšími památkami v okolí Žerotína.