Obvodové zdivo paláce, pozůstatek hranolové věže i část opevnění připomínají, jak rozsáhlé sídlo kdysi stálo na jižním okraji Žerotic. Dnes tu zůstalo torzo, které se hodí spíš ke krátkému zastavení než k dlouhé prohlídce. Zajímavé je především proměnami, jimiž během staletí prošlo.
Od středověké tvrze k renesančnímu zámku
Žerotice i místní hrádek se v písemných pramenech objevují už v roce 1259. Jako jeho tehdejší držitel je uváděn Cuzkraj ze Žerotic. Tvrz je výslovně doložena až roku 1358, kdy ji Adam ze Žerotic prodal Benešovi z Weitmile.
Beneš původní sídlo rozšířil a z tvrze se postupně stal hrad. Rod z Weitmile Žerotice držel do roku 1512. Od téhož roku se objekt v pramenech označuje také jako zámek. Na jeho renesančních úpravách se podíleli zejména Zástřizlové a Březničtí z Náchoda.
Válečné poškození a postupný úpadek
Roku 1643 sídlo dobyla a vypálila švédská vojska. Následné barokní úpravy mu původní význam nevrátily a majitelé přesunuli své sídlo na nedaleký zámek v Želeticích. Po spojení panství začal areál v Žeroticích ztrácet na důležitosti a chátrat.
Od roku 1938 se část stavby postupně rozebírala a získaný materiál posloužil mimo jiné při stavbě silnice do Želetic. V roce 1988 se v severozápadní části zřítily dvě zdi hranolové věže.
Co z areálu zůstalo
Dochovalo se obvodové zdivo hradního paláce, zbytek hranolové věže a opěrné pilíře hradeb. Součástí pozůstatků je také obezděná část příkopu a renesančně zaklenutá prostora, která připomíná pozdější stavební úpravy sídla.
Zřícenina je chráněna jako kulturní památka a od roku 1998 je v soukromém vlastnictví. Starší obecní záznam uváděl, že nový majitel připravuje postupnou rekonstrukci; jaký rozsah tyto práce mají dnes, není jisté.
Zastávka při výletu Znojemskem
Žerotice lze spojit s procházkou obcí, okolím Želetic nebo s výletem do zdejší vinařské krajiny. Nejde o přístupný hradní areál s vybavenými interiéry: podle regionálních turistických informací je objekt oplocený a veřejnosti nebývá běžně otevřen. Údaje o režimu návštěvy se rozcházejí, proto je možné možnost vstupu ověřit u obce nebo vlastníka. Při zastávce je třeba respektovat oplocení i soukromý charakter areálu a počítat především s pohledem na jeho vnější pozůstatky.