Od rozcestí Na Pohodlí v Babiččině údolí vede k Rýzmburku žlutá a modrá turistická značka. Cesta stoupá k pozůstatkům hradu na levém břehu Úpy, přibližně půl kilometru západně od Žernova. Na místě nečeká zachovaná věž ani rozlehlý palác: někdejší sídlo dnes prozrazují především terénní vlny, příkopy, valy, fragmenty zdiva a zaklenuté sklepy.
Opevnění nad cestou do Slezska
Hrad stál na okraji opukové plošiny nad údolím řeky. Jeho poloha měla podle turistických materiálů chránit obchodní stezku spojující Čechy se Slezskem a Polskem. V povodí Úpy patřil do širší soustavy opevněných sídel, k níž náležely také hrady Červená Hora a Vízmburk.
Rýzmburk vznikl nejspíš na přelomu 13. a 14. století. Národní památkový ústav předpokládá založení už ve druhé polovině 13. století, první písemný doklad o hradu pochází z roku 1319. Areál tvořilo předhradí a vlastní hradní jádro. Přístupovou stranu zabezpečovaly dva příkopy a val, na kterém pravděpodobně stála bašta.
Jádro mělo zhruba mandlovitý tvar. Ze severu až severozápadu ho ohraničovala obvodová hradba z opuky, široká přibližně 2,7 metru, k níž přiléhaly další budovy. V terénu jsou patrné části opevnění i zdiva, valy, příkopy a suterény zaklenuté kamennými klenbami. Dochovaly se také zbytky zřejmě novověké obdélné stavby a objektu vloženého do příkopu, který mohl sloužit hospodářskému zázemí nebo jako pivovar.
Majitelé a konec hradu
Rýzmburk během své historie vlastnili mimo jiné páni z Dubé, Jan z Pernštejna, Bernard Žehušický z Nestajova, Bedřich z Kounic, Vilém z Talmberka a Smiřičtí. Za Bernarda Žehušického prošel rozsáhlejšími stavebními úpravami, které podle dochovaných údajů vedl italský stavitel Caprinal.
Za třicetileté války hrad roku 1634 vyplenila císařská vojska a v roce 1641 jeho zkázu dokonali Švédové. Opuštěné sídlo pak chátralo a jeho kámen se používal jako stavební materiál, mimo jiné při stavbě ratibořického zámku. Dnes se jeho podoba skládá především z toho, co zůstalo zachováno v terénu.
Altán s výhledem a literární stopou
Nedaleko hradu stojí Rýzmburský altán, samostatná stavba z roku 1798, kterou nechal zřídit vévoda Petr Kuronský. Využívá vyvýšenou polohu nad Babiččiným údolím a za dobré viditelnosti odtud lze spatřit Boušín, Červený Kostelec, Malé Svatoňovice i Jestřebí hory. Altán má šindelovou valbovou střechu a tři strany otevřené arkádami.
V roce 1912 stavbě hrozilo zřícení. Její horní zděnou část proto snesli a nahradili dřevěnou konstrukcí, která stojí na zpevněné kamenné podezdívce. Místo se objevuje také v románu Babička: právě sem Božena Němcová umístila setkání babičky a Proškových dětí s paní kněžnou Zaháňskou. S Rýzmburkem se pojí rovněž pověst o silném Ctiborovi.
Pokračování do Babiččina údolí
Návštěvu hradu a altánu lze spojit s cestou k ratibořickému zámku, Starému bělidlu, Rudrovu mlýnu nebo Viktorčinu splavu. Rýzmburk není kompaktní zřícenina a některé jeho části mohou být zarostlé, takže pozůstatky nejsou všude snadno rozeznatelné. Opatrnost je namístě u propadlých nebo nezajištěných sklepních prostor.