Sportovní areál SK Žeravice leží přibližně pět kilometrů od Přerova. Dnes se tu hraje především mezinárodní házená, ale místo má za sebou mimořádnou kapitolu českého sportu: místní klub vyhrál mezi lety 1987 a 2002 třináctkrát nejvyšší soutěž národní házené. Žeravice přitom nejsou samostatnou obcí na jižní Moravě, jak se někdy uvádí, nýbrž místní částí Přerova v Olomouckém kraji.
Od Unionu k přerovskému LIAZu
Organizovaný tělovýchovný život se v Žeravicích rozvíjel už od roku 1922. Později na něj navázala Jednota dělnické tělovýchovy, jejíž činnost skončila v roce 1939. První dochované písemné doklady o samotném házenkářském klubu pocházejí z jara 1943. Tým tehdy nesl název Union Žeravice.
Klub se v dalších desetiletích několikrát přejmenoval. V letech 1952 až 1980 působil jako Tělovýchovná jednota Sokol Žeravice, poté jako TJ LIAZ Přerov a od roku 1994 jako Sportovní klub Žeravice. V roce 1980 se Žeravice staly součástí Přerova a klub zároveň získal podporu podniku LIAZ.
Výrazný sportovní posun přišel v sezoně 1972/1973, kdy mužstvo postoupilo do nejvyšší soutěže. Rozhodující vítězství 9:8 vybojovalo ve Studénce před více než tisícovkou diváků. V roce 1977 prošlo venkovní hřiště rekonstrukcí: přibyly nové šatny, sociální zařízení a tribuna pro zhruba 500 sedících návštěvníků. Na stadionu se pak konalo také Mezizemské utkání Čechy–Morava, které podle klubových záznamů sledovalo 2100 lidí.
Třináct ligových titulů a silná mládež
Největší úspěchy mužského týmu vyrůstaly z dlouhodobé práce s hráči. Mnozí spolu nastupovali už v žákovských kategoriích a výraznou generaci tvořili hráči narození na přelomu 60. a 70. let. Její jádro představovalo přibližně patnáct nadprůměrných házenkářů, kteří se postupně dostali až do mužského družstva.
Podmínky pro trénink zlepšilo otevření víceúčelové sportovní haly v roce 1982. Díky ní se dalo sportovat celý rok, nejen na venkovním hřišti. Dařilo se také mládežnickým týmům: Žeravice získaly republiková prvenství mimo jiné ve starších žácích a dorostencích a klub uvádí celkem osm mládežnických mistrovských titulů.
První mistrovský titul mužů přišel v roce 1987. Pod názvem LIAZ Přerov pak tým vyhrál nejvyšší soutěž osmkrát za sebou, v letech 1987 až 1994. Další ligová prvenství přidal v letech 1996, 1998, 1999, 2000 a 2002. K tomu desetkrát zvítězil v Českém poháru mužů.
Mezi osobnosti této éry patřil útočník Jiří Zubík, který byl několikrát vyhlášen nejlepším hráčem republiky a nastupoval také za výběry Čech a Moravy. Za úspěchy stály vedle individuálních výkonů dlouholeté vazby mezi spoluhráči, práce s mládeží i podpora publika z Přerova a okolí.
Od národní házené k mezinárodnímu handballu
Národní házená je původní český sport. Hraje se venku na hřišti rozděleném do tří částí a hráči mají podle svého postavení odlišné úkoly. Pravidla se v řadě ohledů liší od mezinárodního handballu, který v Žeravicích postupně převzal hlavní roli.
Na mimořádné valné hromadě v červnu 2008 klub schválil přechod k mezinárodní házené. Od sezony 2008/2009 se zapojil do soutěží Českého svazu házené. Rozhodnutí souviselo s úbytkem soupeřů, poklesem úrovně soutěží i menším počtem místních dětí. Klub zároveň chtěl hráčům nabídnout širší sportovní perspektivu. Poslední mužský titul v národní házené získal v roce 2002.
Ke starší tradici se klub vrací při výročích a zvláštních příležitostech. Během oslav 80 let v roce 2023 se uskutečnila utkání národní házené žen i mužů, zápasy starých gard, výstava trofejí a fotografií i dětské soutěže.
Dvě haly a sportovní zázemí
Starší hala, otevřená v roce 1982, dál slouží sportu. Její zázemí zahrnuje ubytování pro soustředění, posilovnu, bar a restauraci. V září 2020 k ní přibyla nová hlavní hala s hrací plochou o rozměrech 44 × 24 metrů a kapacitou 225 sedících diváků. Vznikla na místě původního hlavního venkovního hřiště.
Sportovní klub Žeravice dnes eviduje téměř 300 členů a věnuje se mužské, ženské i mládežnické mezinárodní házené, miniházené, školní lize a náboru nových hráčů. Areál tak zůstává fungujícím sportovním centrem, kde se vedle současných utkání připomíná i klubová cesta od Unionu Žeravice k třinácti titulům mistrů republiky.