Ze Želíz se můžete vydat k monumentálním Čertovým hlavám a Klácelce, další Levého díla pak objevíte na lesních cestách směrem k Ješovicím, Liběchovu a Tupadlům. Sochy, reliéfy a uměle vytvořené jeskyně nemají společný vstup ani střechu: jsou rozeseté v krajině a často se vynoří až při cestě mezi stromy. Celý soubor patří k výrazným ukázkám romantického sochařství v české přírodě.
Od kuchyně v Liběchově k sochařství
Václav Levý se narodil roku 1820 v Nebřezinách u Plas. Do Liběchova přišel za Antonínem Veithem, mecenášem umění, jehož zámek byl v 19. století místem setkávání umělců a osobností českého národního obrození. Levý tam nejprve pracoval jako kuchař. Veithova podpora mu později umožnila studovat a věnovat se tvorbě.
V pískovcích začal tesat ve 40. letech 19. století. Památkové údaje datují soubor především do let 1841 až 1846, zatímco některé turistické materiály uvádějí širší období do roku 1851. Z Liběchova se Levý vydal za uměleckým vzděláním do Mnichova a Říma, později působil v Praze. Učil také Josefa Václava Myslbeka.
Tváře a jeskyně ukryté v lese
K Hadu, dlouhému reliéfu vytesanému do pískovcové stěny v katastru Želíz, lze dojít po turistických cestách také od Tupadel. V okolních lesích navazují další plastiky. Mezi nejvýraznější patří Harfenice: kompozice na nízké skále, která se táhne přibližně dvacet metrů. Uprostřed sedí žena s harfou, obklopená velkými groteskními, místy až démonickými tvářemi. U ní je také stylizovaná jeskyně s menšími hlavami kolem vstupu a nedaleko jeskyně U Ještěra.
Na osamocené skále u cesty se nachází menší Sfinga. Nadživotní tvář rámuje šátek připomínající egyptský styl; na povrchu zůstaly stopy původního barevného nátěru, který se dochoval jen částečně. K Levého dílům patří rovněž kaple svaté Máří Magdalény vytesaná do skály a práce známé jako Kazatelna, Hlavy nebo Blaník.
Klácelka vypráví o české minulosti
Uměle vytvořená jeskyně Klácelka vznikla v letech 1845 až 1846. Její jméno odkazuje k Františku Matouši Klácelovi, filozofovi, básníkovi a publicistovi z okruhu liběchovského zámku. Podle regionálních pramenů v jeskyni pobýval a psal.
Reliéfní výzdoba čerpá z Klácelovy bajky Ferina lišák, v níž zvířata představují lidské vlastnosti. Před jeskyní Levý vytesal Jana Žižku, Prokopa Holého a Zdeňka Zásmuckého. Dalšími výjevy jsou blanický rytíř na koni a trpaslíci, kteří kují zbroj pro blanické rytíře. Klácelka tak propojuje romantickou představivost s českými dějinami a tématy národního obrození.
Čertovy hlavy nad Želízy
Dvojice obřích kamenných tváří na skalách nad Želízy patří k nejznámějším Levého pracím a stala se symbolem zdejší galerie. Na rozdíl od reliéfů ukrytých hlouběji v lesích jsou přístupné přímo z obce. Jejich velikost i umístění ukazují, jak sochař přizpůsoboval tvorbu tvaru konkrétní skály: díla nevznikala odděleně od krajiny, ale přímo v ní.
Trasy mezi Želízy, Liběchovem a Tupadly
Želízy jsou praktickým výchozím bodem pro cestu k Čertovým hlavám a Klácelce. Další plastiky leží rozptýlené v lesích směrem k Ješovicím, Liběchovu a Tupadlům; k Hadu se dá vyrazit také od Tupadel a pokračovat ke Sfingě, Harfenici a dalším reliéfům. Delší výlet může spojit Želízy, Liběchov, Klácelku, Tupadly i další místa spojená s Levého tvorbou.
Okruh lze rozšířit o jeskyni Mordloch a přírodní útvar Sedm chlebů. Sedm chlebů není Levého dílem a Mordloch se pojí především s pověstmi o loupežnících. Mezi sochařovy práce naopak patří Čertovy hlavy, Klácelka, Had i Harfenice.
Reliéfy i okolní skály mění voda, mráz, vegetace a přirozené zvětrávání; jejich stav zhoršily také některé starší zásahy a vandalismus. V lesním terénu, který může být písčitý, kořenitý a nerovný, je proto namístě zůstat na cestách, nešplhat po skalách a plastik se nedotýkat.
Skalní galerie leží v Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko–Máchův kraj. Kokořínsko si v roce 2026 připomíná padesát let od vyhlášení ochrany.