Kaple v lokalitě Ošťavek patří k místům, která se neodhalí na první pohled. Stojí v zalesněné stráni nedaleko Želivi a její okolí působí spíš jako tiché zastavení v krajině než jako výrazná turistická atrakce. Přesto se k ní váže několik vrstev příběhů – od vzpomínky na válečné časy přes poustevnickou tradici až po pramen, jehož vodě lidé připisovali mimořádné účinky.
V různých pramenech se místo objevuje jako Ošťavek nebo Vošťávek. Odborné katalogy stavbu označují za Kapli Panny Marie, zatímco v turistickém prostředí se používá název Kaple Narození Panny Marie na Ošťavku. Všechny tyto názvy označují stejnou drobnou sakrální památku u Želivi.
Barokní stavba v lesním zákoutí
Podle tradice byla kaple vysvěcena roku 1649, tedy krátce po skončení třicetileté války. Její vznik se spojuje s vděčností za návrat míru a klidnější poměry. Jde o historické podání, které ale dobře vystihuje, jak se zkušenost z války zapisovala do života tehdejších obyvatel i do podoby zdejší krajiny.
Architektura kaple je na stavbu tohoto typu pozoruhodná. Má centrální osmiboký půdorys, kupoli a polygonální lucernu. Díky nim nepůsobí jako zcela obyčejná venkovská kaplička, ale jako drobná barokní stavba s promyšleným tvarem. V lesním prostředí její výraz vyniká o to víc, přestože zůstává komorním místem stranou hlavních cest.
Samota, která měla svůj řád
Ošťavek si uchoval také vzpomínku na poustevníka. U kaple měl podle dochovaného podání svou světničku a jeho život nebyl omezený pouze na odloučení od společnosti. Pečoval o stavbu, zvonil klekání a pomáhal při mši svaté.
Poustevník tak zastával zároveň praktickou i duchovní roli. Drobné kaple a samoty bývaly v barokní krajině součástí širší sítě míst určených k modlitbě a zastavení. Člověk, který o ně pečoval, zajišťoval jejich chod a svým zvoněním připomínal běžný rytmus dne. I příběh Ošťavku proto ukazuje, že podobná místa nebyla od okolního života úplně oddělená.
Studánka s pověstí o léčivé vodě
V blízkosti kaple se podle místní tradice nachází pramen nebo studánka. Voda z ní měla mít léčivé, dokonce zázračné účinky. Takové pověsti se objevují i u dalších poutních míst: prameny se spojovaly s modlitbami, zjeveními a nadějí na uzdravení a jejich příběhy se předávaly mezi generacemi.
U studánky na Ošťavku je ale třeba zůstat u historického a lidového podání. Bez aktuálního rozboru nelze potvrdit zdravotní nezávadnost vody ani její léčivé vlastnosti, takže ji není možné doporučovat k pití jen na základě pověsti. Jako součást místa však pramen připomíná dávné propojení přírody, víry a lidské touhy po uzdravení.
Malá kaple, širší želivská krajina
Ošťavek dává největší smysl v souvislosti s celým okolím Želivi. Zdejší krajina je posetá drobnými sakrálními stavbami a božími mukami a přirozeným cílem širšího výletu je také premonstrátský klášter v Želivi s kostelem Narození Panny Marie. Jeho pozdější podoba vznikla při přestavbě v letech 1714 až 1720 podle projektu Jana Blažeje Santiniho Aichla.
Lesní kaple a velký klášterní areál představují dvě odlišná místa stejného duchovního prostředí. Ošťavek nabízí ticho, přírodní okolí a připomínku poustevnické tradice, zatímco klášter ukazuje význam Želivi a zdejší barokní kultury v monumentálnější podobě. Jejich spojení umožňuje poznat okolí pěšky a v pomalejším tempu.
Jak se ke kapli vydat
Kaple může být cílem kratší procházky v okolí obce nebo jedním ze zastavení při poznávání želivských sakrálních památek. Přístup vede zalesněným terénem, proto se hodí pevná obuv a je potřeba počítat s nezpevněnou cestou. Interiér nemusí být běžně přístupný; možnost prohlídky lze předem zjistit u obce, farnosti nebo správce památky.
Při hledání v mapách se vyplatí zadat oba názvy lokality, tedy Ošťavek i Vošťávek. Přesná adresa kaple není spolehlivě uváděná, praktičtější je proto použít mapový bod nebo vycházet z popisu přístupu od Želivi.