Na adrese Hluboká 114 v Železném Brodě se nachází galerie a dílna sklářské výtvarnice Pavlíny Čambalové. Její práce ukazují, že rytí nemusí sloužit jen ke zdobení sklenic, váz nebo pohárů. Ze skla zde vznikají samostatné objekty a autorka se věnuje také glyptice, tedy uměleckému opracování drahých a ozdobných kamenů. Mezi materiály, které využívá, patří například vltavíny.
Sklo jako kresba i prostor pro experiment
Čambalová získala vzdělání nejprve v oboru broušení a rytí drahých kamenů v Turnově, poté studovala umělecké sklo v Novém Boru. Dvě odlišné, ale úzce propojené zkušenosti se promítají i do její tvorby. Práce s kamenem vyžaduje cit pro strukturu a detail, zatímco sklo přidává průhlednost, světlo a možnost uvažovat o objektu v prostoru.
Rytí používá jako způsob kresby do skleněného povrchu. Náměty čerpá z přírody i každodenních událostí, takže její díla nejsou pouze dekorativními předměty. Každé z nich může nést vlastní atmosféru a téma. Tradiční techniku tak posouvá k osobnějšímu a experimentálnějšímu výrazu, který se vymyká představě běžného sklářského suvenýru.
Galerie propojená s ryteckou dílnou
Součástí ateliéru je galerie rytých skleněných objektů i samotná rytecká dílna. Návštěva proto nespočívá jen v prohlížení hotových děl. Nabízí také pohled na prostředí a postupy, které za jejich vznikem stojí. Rytí vyžaduje velké soustředění, jistotu v ruce a dobrou znalost materiálu. I malá změna tlaku nebo směru může ovlivnit výslednou kresbu.
Zajímavou součástí prezentace je vitrografie. Jde o tisk z rytých skleněných desek, které v tomto případě neslouží jen jako výsledný umělecký objekt, ale také jako matrice pro přenos obrazu na papír. Technika tak ukazuje další možnost, jak s rytým sklem pracovat a jak jeho vlastnosti využít mimo klasickou podobu sklářského díla.
Ateliér v městě s dlouhou sklářskou tradicí
Železný Brod patří k důležitým centrům českého sklářství. Místní vztah ke sklu připomíná sklářská škola, muzea, dílny i další aktivity spojené s jeho výrobou a výtvarným zpracováním. Ateliér Pavlíny Čambalové do tohoto prostředí přirozeně zapadá, zároveň ale přináší současné postupy a osobitý autorský pohled.
Její zkušenost přitom přesahuje region i Českou republiku. Osm let působila ve Vídni a své znalosti rozvíjela také prostřednictvím výuky, vlastní tvorby a výstav v zahraničí. S její prací a působením je spojováno rovněž prostředí Spojených států, Německa, Japonska a Číny. Železnobrodská dílna tak navazuje na místní řemeslné kořeny, ale současně je součástí širšího mezinárodního kontextu.
Tradici rytého skla předává dál
Čambalová se nevěnuje pouze vlastní tvorbě. Od roku 2014 pořádá Školu Jiřího Harcuby, která navazuje na tradici školy Dominika Bimana vedené profesorem Jiřím Harcubou. V rámci této tradice se účastníci seznamovali s prací na ryteckých strojích a mohli si vyzkoušet také vitrografii.
Výuka připomíná, že sklářské řemeslo nespočívá jen v obdivování hotových výrobků. Důležitou součástí je také znalost technik, materiálů a přesných pracovních postupů. Právě v dílně lze lépe pochopit, co obnáší vytvořit jemnou linii v tvrdém a křehkém skle nebo kameni.
Návštěva nyní pouze po předchozí domluvě
Ateliér nemá pravidelný celoroční provoz. Pavlína Čambalová zároveň vyučuje, tvoří a vystavuje v zahraničí, a dostupné turistické údaje v současnosti uvádějí, že prohlídky jsou do odvolání nedostupné. Případnou návštěvu je proto nutné předem domluvit přímo s provozovatelkou.
U starších materiálů se navíc objevuje jiná adresa a dřívější umístění ateliéru na Masarykově ulici. Jako aktuálnější údaj je uváděna adresa Hluboká 114 v Železném Brodě.