V Žehušicích si můžete z veřejných cest prohlédnout rozložitou siluetu empírového zámku, lipovou alej i někdejší předzámčí. Za plotem zůstává park a rozsáhlá obora proslulá chovem bílých jelenů. Zámek, park ani obora nejsou podle informací městyse přístupné veřejnosti; návštěvu proto nelze plánovat jako prohlídku interiérů nebo procházku mezi jeleny.
Z loveckého sídla se stal obytný zámek
Žehušické panství získal roku 1661 Michal Osvald Thun. Nechal zde vybudovat raně barokní lovecký zámek, dokončený podle památkového popisu v roce 1679. Stavba má půdorys ve tvaru písmene H: její dvoupatrové střední části se po stranách napříč připojují boční křídla.
Původně sloužil zámek hlavně jako zázemí při loveckých pobytech. V letech 1825 až 1828 jej přestavěli ve stylu empíru, aby mohl fungovat jako trvale obyvatelné šlechtické sídlo. S úpravami je spojován stavitel Josef Míča a právě empírový vzhled dnes patří k nejvýraznějším rysům budovy.
Za zámkem je celý historický areál
K panství patřil čestný dvůr, vstupní brána s pavilony, jízdárna, stáje i další hospodářské stavby. Součástí někdejšího provozu byl také pivovar se sladovnou, sýpka, mlýn s pekárnou a mlýnský náhon. Z veřejných komunikací je možné vnímat především uspořádání areálu, zámek, alej a předzámčí.
Park vznikl jako přírodně krajinářská zahrada. Pozdější majitel Václav Stome v něm vysadil řadu vzácných dřevin a Žehušice se v minulosti proslavily také koniferovými školkami. Park, aleje, vodní prvky, obora a hospodářské budovy tvoří společně obraz kulturní krajiny, který dalece přesahuje samotnou zámeckou stavbu.
Obora s bílými jeleny
Obora leží v nivě Doubravy mezi Žehušicemi a Bojmany. Její nynější podoba se datuje od roku 1867. Městys uvádí rozlohu přibližně 270 hektarů, zatímco evidence Lesů České republiky hovoří o 278 hektarech.
Chov bílých jelenů má v Žehušicích tradici delší než 150 let. Původ zvířat není jistý; odborné materiály jako pravděpodobnou oblast jejich původu zmiňují Persii a jejich příchod do českých zemí přibližně kolem roku 1780. Samotná historie žehušické obory se pojí až s 19. stoletím. Thun-Hohensteinové nejprve chovali jeleny v oboře na Vedralce v Železných horách a kolem roku 1820 ji přesunuli za zámek, na místo někdejšího rybníka Kravinec.
Kromě bílých jelenů se zde chová také černá mutace daňka skvrnitého. V oboře rostou duby, buky, javory, liliovníky, platany, stříbrné topoly, vrby i jehličnany. Zvěř a výsadby jsou součástí historické lovecké krajiny, ne samostatnou atrakcí oddělenou od okolí.
Co ještě připomíná minulost Žehušic
Žehušicko spadá do krajinné památkové zóny, která chrání výjimečně zachovaný doklad barokního urbanismu a komponované krajiny. Do širšího území patří také Nové Dvory, Kačina, Rohozec a další obce. V Žehušicích lze z veřejného prostoru poznat také bývalou tvrz, známou jako Starý zámek, kostel svatého Marka se zvonicí a historický most.
Protože zámek a park zůstávají uzavřené a obora je v soukromém vlastnictví, nelze počítat s běžnou prohlídkou ani návštěvou u jelenů. Starší turistické údaje o krmení či prohlídkách obory už nemusí odpovídat současnému stavu. K hlavní budově se váže adresa Žehušice 1.