Pěticípý půdorys, pět vstupů i pět výklenků s oltáři. Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou je vystavěný kolem symboliky čísla pět. V jeho okolí stojí deset kaplí rozdělených do dvou pětic a na hlavním oltáři se objevuje pět hvězd i pět andělů.
Autorem této neobvyklé stavby je Jan Blažej Santini-Aichel. Kostel patří k jeho vrcholným dílům a k nejvýraznějším ukázkám barokní gotiky. Ochrana UNESCO se od roku 1994 vztahuje na celý areál, nikoli jen na samotný kostel.
Barokní stavba s gotickými prvky
Vznik poutního místa prosadil Václav Vejmluva, opat žďárského cisterciáckého kláštera, který ke spolupráci přizval Santiniho. Stavět se začalo v roce 1719 a kostel byl vysvěcen 27. září 1722. Areál se dokončoval i v následujících letech; některé části ambitu tehdy ještě nebyly hotové.
Lomená okna, portály a opěrné prvky připomínají gotickou architekturu. Santini je ale zasadil do barokního prostorového řešení, takže nevznikla kopie středověkého kostela, nýbrž svébytná stavba, která starší motivy používá novým způsobem.
Kostel obklopuje ambit s poutnickým polem. Spolu s výzdobou a promyšleným uspořádáním tvoří celek, jehož základní podoba se od dokončení zásadně nezměnila.
Číslo pět a příběh Jana Nepomuckého
Pět hvězd odkazuje k tradičnímu zobrazení Jana Nepomuckého. Podle legendy se po jeho utonutí ve Vltavě objevila na hladině koruna z pěti hvězd; jiný výklad v nich vidí pět světcových ctností. Motiv prostupuje kostelem od jeho půdorysu až po výzdobu.
Jan Nepomucký byl pražským generálním vikářem a zemřel mučednickou smrtí roku 1393. Podle známého vyprávění odmítl jako zpovědník prozradit tajemství královny Žofie. Jde o součást barokního kultu světce, nikoli o jednoznačně doložené vysvětlení jeho smrti.
Významným podnětem k rozšíření Janova kultu bylo otevření jeho hrobu ve Svatovítské katedrále v roce 1719. Zachovaná tkáň se tehdy pokládala za jazyk a vykládala jako znamení světcovy svatosti. Kostel na Zelené hoře tak vznikal ještě před Janovým svatořečením v roce 1729, v době, kdy jeho uctívání rychle sílilo.
Jazyk v kopuli a proměny areálu
Vrcholem kopule prochází výrazný červený jazyk. Barokní výzdoba jím připomíná legendu o zpovědníkovi, který měl zachovat tajemství. Je to příklad toho, jak stavitelé a objednavatelé pomocí symbolů vyprávěli světcův příběh.
V červenci 1784 poškodil areál požár. Kostel přišel o střechu a o dva roky později byl klášter zrušen a poutě zakázány. Zelená hora chátrala a kopec se změnil v pastvinu. Ve 20. století navíc kostel zakrýval lesní porost, takže ze Žďáru býval vidět téměř jen vrchol střechy.
Později byl porost odstraněn a kostel se znovu stal výraznou součástí panoramatu města. Obnova ambitu dokončená v roce 2024 vrátila do areálu původní štukovou výzdobu. Rekonstrukce kostela obnovila jeho vzhled i část historické barevnosti; po desetiletích se na Zelenou horu vrátily také tři zvony.
Prohlídka Zelené hory a klášterního areálu
Interiér kostela je přístupný při komentovaných prohlídkách. Jejich režim se mění podle sezony, bohoslužeb a kulturního programu. Ambit a venkovní část areálu bývají přístupné také mimo hlavní prohlídky, vždy podle návštěvního řádu.
Návštěvu Zelené hory lze spojit s prohlídkou bývalého cisterciáckého kláštera, dnes areálu zámku Žďár. Právě vztah mezi klášterem, opatem Vejmluvou a Santiniho tvorbou objasňuje, proč poutní kostel vznikl právě na tomto místě.