Trasa začíná u Staré radnice a vede širším okolím Žďáru nad Sázavou, bývalého kláštera a řeky Sázavy. Po cestě míjí rybníky, Šlakhamr, místa někdejší těžby železné rudy a mramoru i hospodářské dvory. Dlouhá stezka cisterciáckou krajinou měří zhruba 14 až 15 kilometrů a místo samostatných památek představuje propojený celek, který vznikal po staletí.
Rybníky a dvory kolem kláštera
Cisterciácký konvent byl na pomezí Čech a Moravy založen roku 1252. Klášter Studnice Blahoslavené Panny Marie vyrostl u meandrující Sázavy, tehdy v odlehlé a bažinaté krajině. Mniši ji postupně upravovali pro život i hospodaření: zakládali dvory, mlýny a hamry, starali se o lesy a rozvíjeli rybníkářství.
Voda měla duchovní význam, ale byla také zdrojem energie a pomáhala při zpracování surovin. Rybníky navíc poskytovaly ryby, které patřily k jídelníčku řeholníků. Bránský rybník je považován za první nádrž, kterou cisterciáci ve Žďáře založili. Hladina Konventského rybníka byla zase komponována tak, aby se v ní zrcadlil poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře.
U Bránského rybníka stojí hospodářský dvůr Lyra. Jeho jméno odkazuje k půdorysu a esovitě prohnutým bočním budovám; jeho podobu spojují s architekturou Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Nedaleko leží Dolní hřbitov, založený počátkem 18. století z obav před morovou epidemií. Santiniho návrh byl jeho první realizací ve žďárském areálu.
Santiniho stavby a klášterní areál
Barokní architektura tu navazuje na okolní krajinu i hospodářské zázemí. V zámeckém areálu, který býval cisterciáckým klášterem, stojí konventní kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Mikuláše. V roce 2009 byl povýšen na baziliku minor.
Nad městem se tyčí Santiniho poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře, zapsaný na seznamu UNESCO od roku 1994. V jeho půdorysu a výzdobě se opakuje symbolika čísla pět: připomíná ji pěticípá hvězda, pět vchodů i pět hvězd a andělů na hlavním oltáři.
Šlakhamr zpracovával místní železnou rudu
Prameny zmiňují Šlakhamr, známý také jako Flexlinův hamr nebo Brdíčkův mlýn, už roku 1409. Hamry v okolí dnešních Hamrů nad Sázavou zpracovávaly železnou rudu z okolí a patřily žďárskému klášteru. Vyráběly nástroje pro zemědělství, těžbu i stavitelství, ale také zbraně.
Hamernický provoz zde skončil v 17. století. Vodní náhon potom sloužil mlýnu na obilí, který fungoval až do poloviny 20. století. Dnes je Šlakhamr památkou Technického muzea v Brně. Expozice přibližuje hamernictví, dřevařství i bydlení posledních majitelů a její součástí je funkční hamerské zařízení. Při vybraných akcích mohou návštěvníci sledovat kováře i vodou poháněný mechanismus.
Vápenice připomíná těžbu mramoru
Jezírko Vápenice vzniklo zatopením starého vápencového lomu. Zdejší krystalický vápenec, označovaný také jako mramor, se v okolí těžil už ve středověku. Staré dobývky a haldy ukazují, jak významnou surovinou kámen býval.
Mramor se používal k pálení vápna i k výrobě ozdobných prvků. Jeho stopy se dochovaly v klášterních stavbách, na Zelené hoře i v kostele svatého Prokopa. Na lokalitě Dolinky, zvané také Stará Vápenice, archeologové zkoumali vápenickou pec ze 17. a 18. století. Mohla souviset s přestavbami kláštera nebo se stavbou poutního kostela.
Delší okruh i kratší bezbariérová trasa
Dlouhá stezka je zamýšlena jako pěší okruh. Návštěvníky má provázet pracovní list s mapou, úkoly a křížovkou; při slavnostním otevření bude připravena také cyklistická varianta. Povrch, převýšení a vhodnost pro různé typy kol původní informace neupřesňují.
Pro kratší výlet slouží přibližně 2,5 kilometru dlouhá bezbariérová trasa Příběhy ukryté v krajině. Vede k Bránskému rybníku, dvoru Lyra, kamennému mostu a Dolnímu hřbitovu a je vhodná také pro rodiny s dětmi.
Žďárská krajina je součástí evropské sítě Cisterscapes, která propojuje 17 cisterciáckých krajin v pěti zemích. V roce 2024 získala síť označení European Heritage Label.