Klášter v Havlíčkově ulici 26, v horní části Zásmuk u silnice směrem na Bečváry, není běžně otevřený bez předchozí domluvy. Prostor se dnes využívá především při uměleckých, společenských a vzdělávacích akcích. Kdo se do kostela dostane, uvidí interiér, v němž hlavní oltář, kazatelna, zpovědnice i varhany tvoří neobvykle ucelený celek.
Františkáni přišli do Zásmuk v roce 1692
Za vznikem konventu s kostelem Stigmatizace svatého Františka Serafínského stál hrabě Adolf Vratislav ze Šternberka. Zakládací listinu vydal 11. března 1690 a stavět se začalo v květnu následujícího roku. První františkáni se do nového konventu nastěhovali v červnu 1692. Ve stejném roce byl položen základní kámen kostela, který byl vysvěcen 1. srpna 1694.
Práce vedl pražský architekt Andrea de Quadri, známý také pod jménem Ondřej Červenka. Na jaře 1692 zemřel, takže není jisté, kdo stavbu dokončil. Starší názor, že projekt vytvořil architekt Jean Baptiste Mathey, nemá doloženou oporu.
Součástí areálu je i šternberská krypta
Kostel s konventem společně vytvářejí čtvercový půdorys. K památkově chráněnému areálu patří také ohradní zeď, brána a schodiště se sochařskou výzdobou. Jednolodní kostel má valené lunetové klenby a hlavní průčelí obrácené k severu.
Raně barokní fasáda je členěna do tří částí, z nichž prostřední vystupuje před ostatní. Nad portálem s donátorským nápisem a erbem Šternberků jsou umístěny niky se sochami světců. Průčelí završuje konkávně vykrojený štít.
Kaple svatého Antonína Paduánského, přistavěná roku 1698, sloužila jako rodová kaple Šternberků. Pod ní se nachází šternberská krypta. V presbytáři je druhotně zazděn pozdně gotický figurální náhrobek Jaroslava ze Šternberka z doby kolem roku 1500. Do Zásmuk byl převezen z pražského Anežského kláštera a zazděn roku 1782.
Oltář, zpovědnice a varhany z několika desetiletí
Hlavní oltář vznikl koncem 17. století, přibližně kolem roku 1694, a jeho autorství se připisuje pražskému řezbáři Ondřeji Eiglerovi. Také oltářní obraz Stigmatizace svatého Františka Serafínského je připisován, tentokrát malíři Kristiánu Dittmannovi. K vybavení kostela patří kazatelna z doby kolem roku 1700, mariánský oltář z roku 1704 a dvě řezbářsky hodnotné zpovědnice z doby krátce po roce 1700.
Varhany zhotovil roku 1746 Johann Ferdinand Schwabell a v roce 2004 prošly restaurováním. Společně s dalšími předměty dávají představu o podobě historického interiéru, nikoli jen o jednotlivých samostatných dílech.
Klášter jako lazaret i místo internace
V době prusko-rakouských válek sloužil konvent jako lazaret. Během bitvy u Kolína do něj přiváželi raněné vojáky obou armád. Za německé okupace zde byli internováni pronásledovaní katoličtí kněží. V noci z 13. na 14. dubna 1950 klášter při komunistické akci „K“ přepadli a františkány odvlekli. Tehdy byla z areálu odvezena také klášterní knihovna; zprávy o jejím dalším osudu se v dostupných přehledech rozcházejí.
Možnost návštěvy se mění podle pořádaných akcí. Domluvit se lze se správcem areálu nebo spolkem Klášter Zásmuky.