Zřícenina Žampach leží asi šest kilometrů jihozápadně od Žamberka a je volně přístupná. Návštěvníky tu nečeká pokladna ani vyznačená prohlídková trasa: hradní areál si procházejí vlastním tempem. Z někdejšího opevněného sídla zůstaly hlavně terénní nerovnosti, úseky zdiva a fragmenty staveb, které se v lese nad obcí snadno přehlédnou, dokud se člověk nezastaví u mohutného příkopu.
Od kolonizace kraje k loupeživému rytíři
Hrad vznikl patrně na přelomu 13. a 14. století, kdy se severovýchodní Čechy postupně proměňovaly z řídce osídleného pohraničí v kulturní krajinu. Nejstarší nepřímá písemná zmínka spojovaná s Žampachem pochází z roku 1309 a uvádí Petra ze Žampachu. O několik let později prameny zmiňují Křesislava ze Žampachu.
Před rokem 1324 připadl hrad Janu Lucemburskému, který jej zastavil Jindřichovi z Lipé. Nejznámější příběh se pojí s Janem ze Smojna, zvaným Pancíř. Podle historické tradice podnikal ze Žampachu loupeživé výpravy a proti jeho počínání zasáhl Karel IV. Hrad byl nejspíš dobyt na podzim 1355 nebo v průběhu následujícího roku; přesné datum ani všechny okolnosti nejsou jisté, takže se v tomto vyprávění prolínají doložené události s pozdější tradicí.
V roce 1357 věnoval Karel IV. hrad Čeňkovi z Potštejna z rodu Žampachů z Potštejna. K obnově a přestavbě došlo přibližně kolem roku 1469. V podhradí tehdy přibyly hospodářské stavby, mimo jiné stáje, sýpky, pivovar a mlýn. Po třicetileté válce hrad ztratil význam a postupně zpustl.
Co je na hradním vrchu k vidění
Přístup do hradního jádra chránil šíjový příkop, který odděloval vlastní hrad od předhradí. Je široký asi dvacet metrů a na některých místech hluboký až deset metrů. Předhradí měří přibližně sto metrů a pomáhá představit si někdejší velikost areálu.
V jádru se dochovaly zbytky obvodových hradeb, pozůstatek brány a přízemní místnosti obytného paláce s valenou klenbou. Na předhradí lze rozeznat části zdí hospodářských budov a opevnění. Archeologové našli například fragmenty ostění portálů a oken, keramiku, části kachlových kamen i strusku z kovářské dílny. Některé architektonické články jsou k vidění v lapidáriu a v areálu žampašského zámku.
Záchranný archeologický výzkum a konzervace probíhaly v letech 1991 až 2002. Později byla upravena přístupová cesta: místo dřevěné lávky přes příkop vedou ke zřícenině schody a pěšina. Povrch je nerovný a místy strmý, takže se hodí pevná obuv a opatrný pohyb. Bezbariérový přístup ani pohodlnou cestu s kočárkem zde očekávat nelze.
Zámek, arboretum a okolní krajina
Výlet může pokračovat v obci u zámku. Jeho předchůdkyní byla tvrz doložená před rokem 1600; v roce 1672 ji přestavěli na raně barokní letní rezidenci královéhradeckých jezuitů. Do stavby se použil také materiál ze zpustlého hradu. V zámeckém areálu sídlí turistické informační centrum Domova pod hradem Žampach, kde lze podle aktuálního režimu získat mapy a informace o okolí, případně drobné občerstvení. Po dohodě mohou být přístupné také prohlídky zámku a parku s výkladem. Přírodní část programu doplňuje Arboretum Žampach.
Hradní vrch tvoří výraznou dominantu Podorlicka a jeho svahy pokrývá bučina. Rostou tu mimo jiné lýkovec obecný, lilie zlatohlavá a zvonek broskvolistý. Žampach slouží jako zastávka při pěších i cyklistických výletech a také jako jedno z výchozích míst pochodu a cyklojízdy Přes tři hrady, která propojuje například Žampach, Potštejn a Litice. Při pohybu v areálu je třeba respektovat památkovou ochranu, neodnášet případné nálezy a nevstupovat na dochované zdivo.