Jihovýchodně od Zahrádek v Libereckém kraji stojí kostel svaté Barbory stranou dnešního osídlení. Jeho poloha souvisí s někdejší vsí Mnichov, z níž se zachoval především tento církevní areál. Kromě kostela k němu patří hřbitov, samostatná zvonice, ohradní zeď, schodiště a sochařská výzdoba.
Od středověké fary k zaniklé vsi
Mnichov měl vlastní církevní zázemí už ve středověku. Zdejší fara je doložena roku 1352 v rejstříku papežských desátků. Podoba tehdejšího kostela ani rozsah vsi nejsou přesně objasněné, archeologické nálezy ale potvrzují, že plošina pod dnešní stavbou byla osídlena už dříve.
V raném novověku ves postupně zanikla. Prameny neukazují na jediný přesný okamžik, kdy k tomu došlo, a uvádějí různé časové údaje. Kostel však zůstal stát i poté, co zmizelo sídlo, jehož byl duchovním centrem.
Stavba s renesančními stopami
Současná podoba kostela je barokní, jeho historie ale sahá hlouběji. Na ohradní zdi se dochoval letopočet 1582, připomínající renesanční etapu areálu. Je možné, že dnešní kostel nahradil starší stavbu; spodní část sousední zvonice snad pochází právě z předchozího kostela.
Zděná a omítaná budova má obdélnou loď, presbytář zakončený pravoúhle a boční kaple. Průčelí zdobí pilastry a zakončuje barokní štít. Samostatná zvonice nese nad portálem letopočet 1609. Kostel, zvonice a hřbitov tvoří jeden celek, který je chráněn jako kulturní památka.
Hřbitov a hrobka rodu Kouniců
Do areálu vede barokní schodiště lemované sochami světců. Jejich určení není v popisech jednotné, jejich přítomnost ale dotváří reprezentativní vstup do kostela. Hřbitov obklopuje ohradní zeď.
Součástí místa je také hrobka rodu Kouniců, připomínka vazeb kostela na vrchnost, která měla vliv na zdejší panství i okolní krajinu. V interiéru jsou boční oltáře a oltářní obrazy. Nachází se tu také varhanní positiv, pravděpodobně z konce 19. století, a empírové kamenné náhrobní desky osazené kolem vstupu.
Rybník pod kostelem a nálezy pod zemí
V nivě Bobřího potoka pod kostelem se kdysi rozkládal Mnichovský rybník. Patrně zanikl ve druhé polovině 18. století, regionální údaje však jeho existenci ohraničují lety 1584 a 1792. Z krajiny tak postupně zmizela ves, rybník i cesty, zatímco kostel zůstal výrazným orientačním bodem.
Archeologický průzkum v roce 1976 odkryl gotické základy zvonice a keramické nálezy dokládající starší osídlení plošiny. Areál tak připomíná nejen barokní podobu kostela, ale i starší vrstvy zdejšího života.
Výlet ke svaté Barboře
Při cestě ke kostelu stojí za pozornost celý areál i terén kolem něj: vedle kostela také zvonice, schodiště, sochy, hřbitov a ohradní zeď. Běžný režim zpřístupnění nemusí být stálý a některé části mohou zůstávat uzavřené. Kostel je proto možné pojmout jako cíl vycházky a před cestou ověřit možnosti vstupu.