Žacléřský zámek najdete na skalní ostrožně nad jihozápadním okrajem města. Z dálky upoutá cimbuřím, nárožními věžičkami a vstupní věží, které mu dávají vzhled romantického hradu. Areál je však mnohem starší a během staletí sloužil jako pohraniční pevnost, šlechtické sídlo i majetek jezuitské koleje. Dnes se dá prohlédnout především zvenčí; do areálu se bez souhlasu vlastníka vstupovat nesmí.
Hrad střežil cestu do Slezska
Hrad tu pravděpodobně vznikl už ve 13. století. Jeho poloha umožňovala kontrolovat cestu z pohraničí směrem k Vratislavi. První písemný doklad je mladší: v roce 1334 se v pramenech objevuje název Scheczler.
Středověká pevnost se nevyhnula bojům ani zkáze. Roku 1447 ji vyplenili Slezané a v roce 1523 byla podle památkových podkladů vypálena a zbořena. Už o rok později se na jejím místě začal stavět zámek. V první polovině až polovině 16. století následovala další výrazná proměna, spojovaná zejména s rokem 1555. Obranná stavba tak postupně získávala podobu pohodlnější renesanční rezidence.
Proměny areálu dokládají i stavební a archeologické nálezy. Lokalita je vedena jako území s jednoznačně prokázanými archeologickými nálezy. V zámku se dochovaly zazděné otvory, část renesančního portálu i pozůstatky portálu gotického.
Po Trčcích převzali zámek jezuité
V roce 1622 přešel zámek do rukou Trčků. Po zavraždění Adama Trčky z Lípy v roce 1634 císař jeho majetek zkonfiskoval a roku 1636 připadl jezuitské koleji svaté Anny ve Vídni. Jezuité se do obnovy pustili výrazněji po roce 1718.
Jejich působení připomíná například mohutný kamenný portál na severní straně. Pochází přibližně z let 1730 až 1740 a zdobí ho sloupky, kruhové a segmentové motivy i růžice v horní části. Zámek ale záhy postihly další škody. V roce 1757 utrpěl při pruském ostřelování, roku 1759 po zásahu bleskem vyhořel a po opravě kolem roku 1770 ho zasáhl také pruský vpád v roce 1778.
Novogotické prvky změnily jeho vzhled
Zámek stojí na nerovném skalním podloží, které na některých místech vystupuje až do výšky prvního patra. Na severu areál odděluje od města příkop s mostem. Příkop, parkán a dochované ohrazení patří k prvkům, které připomínají původní obrannou funkci hradu.
Hlavní palác je podélná dvoupatrová budova s nepravidelným polygonálním zakončením jižního průčelí. Jeho vnitřní uspořádání je převážně dvoutraktové. Výraznou vnější podobu získal areál až při romantizující úpravě na konci 19. století. Za Waldemara Hesseho, přibližně v letech 1888 až 1895, byly odstraněny hospodářské a správní budovy. Jejich materiál se využil při stavbě hradeb s cimbuřím; přibyly také nárožní věžičky a vstupní věž. Na jižní straně se dříve nacházel park nebo menší romanticky upravený parčík. Hradby, brány, příkop a parkán proto představují vrstvy z různých období, nikoli jednotnou stavbu z jedné doby.
Zámek bez běžné prohlídkové trasy
Po konfiskaci v roce 1945 přešel zámek do státní správy. V roce 1947 jej ministerstvo zemědělství přidělilo Východočeským uhelným dolům, které zde zřídily učňovský domov. V 60. letech objekt sloužil jako ubytovna pracovnic podniku Texlen a později jako zařízení pro školu v přírodě.
Zámek s ohrazením je kulturní památkou evidovanou pod číslem ÚSKP 24305/6-3747. Jeho interiéry nejsou běžně přístupné veřejnosti a další využití areálu souvisí s dlouhodobě plánovanou obnovou. Zvenčí lze zámek poznávat při procházce Žacléřem, jehož historické jádro je městskou památkovou zónou. V okolí jsou také Městské muzeum, hornický skanzen a pevnost Stachelberg. Žacléřský zámek stojí na adrese Zámecká 1.