Výlet za hornickou minulostí Žacléřska může začít jízdou motorovou drezínou. V Žacléři vede přibližně patnáctiminutová projížďka po části historické trati k přejezdu vzdálenému asi 1,1 kilometru od nádraží. Dál se pokračuje pěšky k Hornickému skanzenu, případně se lze vrátit na nádraží drezínou. Jízdenka na ni vstup do skanzenu nezahrnuje.
Od železničního přejezdu do areálu dolu
Železnice tu připomíná dobu, kdy zdejší krajinu utvářela těžba černého uhlí. Letní provoz drezín zajišťuje spolek Kolej-klub v rámci Turistické železnice Žacléř. Jezdí o víkendech a v srpnu jsou jízdy rozšířené také na pátky. Pravidelný provoz je v roce 2026 naplánován do neděle 30. srpna; konkrétní časy se mohou měnit.
V samotném skanzenu se návštěvníci seznamují s prostředím hlubinného dolu, který fungoval do roku 1992. Tehdy těžba v Žacléři definitivně skončila. Příležitostná nákladní doprava na důlní vlečce ale pokračovala i později, takže konec těžby neznamenal okamžitý konec veškerého železničního provozu.
Co ukazuje Hornický skanzen
Skanzen sídlí v areálu bývalého hlubinného dolu a veřejnosti se slavnostně otevřel v roce 2012. Písemné záznamy dokládají dobývání uhlí na Žacléřsku už od roku 1570. Mezi hlavní místa prohlídky patří štola Jitřenka s uhelnými slojemi, strojovny jam Jan a Julie, šachetní budovy, řetízková šatna i vozíkový oběh. Součástí areálu je také sbírka důlní techniky.
Ve strojovně jámy Julie je k vidění těžní stroj z roku 1955, který vyrobily plzeňské Závody V. I. Lenina. Jeho princip si lze vyzkoušet na trenažéru. Nad areálem se tyčí 52 metrů vysoká těžní věž jámy Jan. Z jejího vrcholu je výhled na východní Krkonoše se Sněžkou, Vraní hory, Královecký Špičák i okolí Žacléře; za dobré viditelnosti také směrem do Polska. Obnova objektů jámy Julie získala v roce 2024 ocenění Patrimonium pro futuro za prezentaci a popularizaci památek.
Dvě železniční zastávky, dva různé zážitky
Další drezínové stanoviště je v Lamperticích. Tam vozidlo projíždí asi pět minut po zachované části někdejší důlní vlečky. Ta původně vedla k dolům v délce přibližně 1,5 kilometru, dnes z ní zůstala jen část. Zatímco žacléřská jízda vede po úseku lokálky a může posloužit jako začátek cesty ke skanzenu, lampertická připomíná průmyslovou odbočku.
Nejde o souvislou jízdu drezínou mezi Žacléřem a Lamperticemi. Sobotní jízdní řád obě místa střídá, v neděli se drezína obvykle pohybuje v Žacléři. Královeckou a žacléřskou lokálku otevřeli 5. října 1882. Trať měří přibližně pět kilometrů a důležitou roli na ní měla také stanice Lampertice s napojením na důlní vlečku. Turistické vlaky se sem vrátily v roce 2026, zhruba osmnáct let po posledním pravidelném vlaku, který ze Žacléře odjel 29. června 2008.
Prohlídky a placení
V letní sezoně začínají prohlídky skanzenu v pravidelných hodinových intervalech během dne. Skupiny od dvanácti osob si mají návštěvu objednat předem, jednotlivci rezervaci obvykle nepotřebují. Jízdenky na drezínu se kupují u pokladny nebo přímo u obsluhy a rezervace není nutná. Jízdné a vstupné do skanzenu se platí zvlášť; areál nepřijímá platební karty.