Na Rýchory se chodí především za klidem, zachovalou přírodou a výhledy, které nejsou obklopené ruchem nejnavštěvovanějších krkonošských středisek. Rýchorská bouda leží přibližně v nadmořské výšce 1 000 metrů na nejvýchodnějším krkonošském hřebeni a představuje přirozený cíl tras z několika směrů.
Rýchory se rozkládají mezi Žacléřem, Mladými Buky, Horním Maršovem, Albeřickým údolím a Pomezním hřebenem. Samotná bouda má adresu Rýchory 53 v obci Žacléř. Kromě zázemí pro návštěvníky je spojená také s ekologickou výchovou a poznáváním zdejší krajiny.
Od studánky přes louky až k Dvorskému lesu
Jen asi 300 metrů od boudy se nachází Rýchorská studánka. Pramen v nadmořské výšce přibližně 967 metrů ústí do dřevěného korýtka. Jeho voda neslouží jen turistům během výletu – podílí se také na zásobování Horního Maršova a samotné Rýchorské boudy.
Přírodu Rýchor přibližuje Naučná stezka Rýchory, která měří zhruba 5,5 kilometru. Na trase se dozvíte více o místních rostlinách, vodních poměrech, tradičním hospodaření i o tom, jak les ovlivňuje námraza. Horským loukám se daří řadě cenných druhů, mezi nimiž jsou bledule jarní, šafrán bělokvětý, arnika, česnek hadí a vzácné orchideje.
Nejvýše položenou částí Rýchor je Dvorský les, dosahující přibližně 1 033 metrů. Typické jsou pro něj staré buky, jejichž tvary po desetiletí proměňoval vítr, sníh a ledová námraza. Jde o jednu z nejcennějších přírodních partií východních Krkonoš, a proto tudy vedou návštěvníky značené cesty. Pohyb mimo ně by nerespektoval pravidla národního parku.
Výhled z místa někdejší chaty
Mezi zajímavé zastávky na hřebeni patří vyhlídková plošina vybudovaná na místě někdejší Maxovy boudy. Původní chata zde stála od roku 1892, v době, kdy se horská turistika teprve výrazně rozvíjela. Dnešní vyhlídka nabízí panorama východních Krkonoš a dá se zařadit do trasy mezi Rýchorskou studánkou, boudou a Dvorským lesem.
Historie Rýchorské boudy začala v roce 1926. Objekt vznikl na objednávku Bertholdy Hampelové a Josefa Grossmanna; s jeho výstavbou je spojen trutnovský stavitel Wagenknecht. Po druhé světové válce přešla bouda do národní správy pražského Klubu českých turistů. V dalších letech se v jejím provozu vystřídalo například sokolské družstvo Vzlet a Interhotely Krkonoše.
Bouda jako místo pro poznávání Krkonoš
V roce 1976 se Rýchorská bouda spojila se Správou Krkonošského národního parku. Následovala rozsáhlá rekonstrukce v letech 1980 až 1985 a v roce 1986 zde začalo fungovat výchovně-vzdělávací středisko. Objekt tak získal vedle turistického také výrazný vzdělávací význam.
Od roku 2013 boudě zajišťují provoz soukromí nájemci. Spolupracují s lektory Správy KRNAP na environmentálních programech a doprovázených výletech. K dispozici bývá také ubytování přibližně pro 45 lidí, přičemž konkrétní možnosti i režim provozu se mohou měnit.
Rýchory s hornickou minulostí
Krajina kolem Rýchor ukrývá také stopy po těžbě. V minulosti se zde dobývalo zlato a stříbro, odtud pochází označení Zlaté Rýchory. Širší okolí připomíná rovněž dějiny těžby černého uhlí v Žacléři. Výlet po hřebeni tak lze spojit s poznáváním přírodních i průmyslových dějin regionu.
Trasu je možné podle času a kondice prodloužit k Lysečinskému údolí, Albeřickým jeskyním, do Sklenářovického údolí nebo na Sluneční stráň. V zimě Rýchory využívají také běžkaři, pokud sněhové podmínky umožní úpravu stop. K Rýchorské boudě se vyráží především z Horního Maršova, Žacléře, Albeřic a dalších míst východních Krkonoš. Příjezd autem není běžným návštěvnickým způsobem; případné možnosti je nutné řešit předem stejně jako aktuální provoz boudy, stav tras a omezení v národním parku.