Na Veselém Kopci uvidíte vedle obytných chalup také mlýn, pilu, olejnu nebo stodoly s hospodářským vybavením. Nově je součástí areálu i roubená stodola z Boru u Skutče, zpřístupněná 9. května 2026. Po 54 letech budování tak skanzen dokončil původní koncepci a nabízí ucelený pohled na každodenní život drobných zemědělců.
Stodola, která patří ke statku
Nová expozice stojí u statku přeneseného z Mokré Lhoty. Ten dosud neměl vlastní stodolu, takže objekt doplnil jeho hospodářské zázemí a přibližuje venkov 50. let 20. století. Uvnitř jsou k vidění například dřevěný mlýnek na čištění obilí a vyorávač brambor, kterému se říkalo čert.
Střecha stodoly spočívá na vnitřních dřevěných sloupech, nikoli na obvodových roubených stěnách. Konstrukce pochází z 19. století a zhruba třetina jejích částí je původní. Přenesení z Boru u Skutče tak zachránilo historickou stavbu i její pozoruhodné provedení.
Chalupy z okolí i usedlost na původním místě
Myšlenka vytvořit na Veselém Kopci muzeum lidového stavitelství se zrodila v 60. letech 20. století. Stál za ní Luděk Štěpán, který v regionu zkoumal lidovou architekturu. První část expozice, tkalcovská světnička v usedlosti čp. 4, se otevřela v roce 1972. Většina staveb sem byla přenesena z oblasti zvané České Horácko.
Výjimkou je usedlost Pilných čp. 4, která zůstala na svém původním místě. První písemný záznam o ní pochází z roku 1654 a patří k nejstarším dochovaným dokladům lidového stavitelství v oblasti Železných hor. Obytná část tvoří jediná vytápěná světnice, síň a dvě komory. K hospodářství náležely chlévy, stodola se slaměnou střechou, holubník i chladič na louce.
Komory nad chlévy mohly původně sloužit k sušení chmele, který se vozil do pivovaru v nedalekém Dřevíkově. Právě podobné detaily ukazují, jak byly jednotlivé části usedlosti propojené s každodenní prací a místním hospodařením.
Vodní náhon pohání historické provozy
Veselý Kopec není jen souborem obytných staveb. Jeho technické památky zahrnují obilní mlýn, pilu, olejnu a stupník na tříslo. Všechny využívají původní náhon, vybudovaný na Veselém Kopci už v 16. století.
Za pozornost stojí také polygonální stodola ze Sádku u Poličky. Na svém původním místě stála od roku 1680 a do skanzenu byla přenesena v roce 1972. Její čtrnáctiboká konstrukce nemá podle muzea v České republice obdoby. Uvnitř si lze prohlédnout venkovské povozy, saně a hasicí stříkačky.
Expozice zachycuje život drobných zemědělců od poloviny 19. do poloviny 20. století: od bydlení a chovu zvířat po zpracování obilí, řemesla a sezonní práce. Během roku muzeum pořádá ukázky lidových obyčejů, tradičních pracovních postupů, přípravy lidové stravy i zpracování zemědělských plodin.
Výstavy a řemeslný den v roce 2026
Stálé expozice v roce 2026 doplňují výstavy Uzlík sem, uzlík tam aneb Síťování na Horácku a Když obyčeje kvetou, které jsou plánované do 1. listopadu. Na 5. září připadá Den s řemesly. Návštěvníci při něm mohou sledovat tradiční postupy a některé si sami vyzkoušet.
Areál je kulturní památkou od roku 2003. Prohlídka obvykle trvá přibližně hodinu a půl a vede kopcovitým terénem. Parkoviště je asi 250 metrů od vstupu a přímo v areálu funguje Hospoda Na Vejměnku.
Veselý Kopec je jednou z částí Muzea v přírodě Vysočina, dříve známého jako Soubor lidových staveb Vysočina. Dalšími místy muzea jsou památková rezervace Betlém Hlinsko a vodní kovací hamr ve Svobodných Hamrech. Nejde o jeden souvislý areál.