V centru Vyšehořovic můžete během krátké procházky vidět pozůstatky středověké tvrze i několik staveb spojených s kostelem sv. Martina. Tvrz stojí nedaleko návsi, kostelní areál s torzem staršího chrámu a historickou zvonicí se nachází přes silnici. Jde o místa, která zachycují proměnu obce od středověkého sídla přes hospodářský dvůr až po dnešní snahu památky zachovat.
Tvrz, která se změnila v sýpku
Vyšehořovice jsou v písemných pramenech doloženy už roku 1178. Tehdy zdejší popluží daroval kníže Soběslav II. vyšehradské kapitule. Tvrz vznikla pravděpodobně ve druhé polovině 13. století. Jejím nejstarším jádrem byla kamenná věžovitá stavba se čtyřmi zděnými podlažími, kterou zřejmě obklopovalo lehké palisádové opevnění.
Ve 14. a 15. století tu sídlili vladykové z Vyšehořovic. Jejich erb zdobila dubová větev a mezi nejstarší známé příslušníky rodu patřil Havel z Vyšehořovic. Jeho syn Budislav pracoval jako veřejný notář a později se stal kaplanem arcibiskupa Arnošta z Pardubic.
Před rokem 1410 začal pražský měšťan Zikmund Rokycanský tvrz výrazně přestavovat. Starší věž začlenil do rozsáhlejšího opevněného areálu s obvodovou hradbou a valy, do něhož se vstupovalo přes padací most. Práce patrně nebyly dokončeny: Rokycanský zemřel už v roce 1413.
Po připojení Vyšehořovic k panství Přerov nad Labem roku 1547 následovaly další úpravy. Vodní příkop byl zasypán, starý gotický vjezd zazděn a vznikl nový vstup; obvodové zdi byly zvýšeny. Na konci 16. století už tvrz nesloužila k bydlení a proměnila se v panskou sýpku. Tuto dobu připomíná renesanční či manýristická atika, malá okénka a zbytky sgrafit. Záznam z roku 1693 popisuje přízemí původní věže jako kurník a její horní podlaží jako sklad obilí.
Co prozrazují dnešní ruiny
Zřícenina ukazuje části paláce a obvodových hradeb, pozdější sýpková okna i zbytky sgrafit. Zachoval se také sklep se studnou. V jižní stěně je střílnové okénko, z něhož bylo možné sledovat prostor před hradbami směrem k návsi.
Původní věž byla kvůli špatnému stavu odstraněna po roce 1860. Její základy se znovu odkryly při archeologickém výzkumu v roce 1998. Měřily přibližně osm metrů na délku a sedm na šířku. Mezi nálezy byla keramika z 15. a 16. století, kovové předměty, kamenné brousky i mince. Jedním z nich byl měděný peníz s jednostrannou ražbou českého lva, patrně dobový padělek z poloviny 15. století.
Záchranné práce začaly poté, co se na jaře 1994 zřítilo jihovýchodní nároží. Od roku 2008 se na obnově podílí spolek Přátelé vyšehořovické tvrze. V roce 2017 bylo jihovýchodní nároží znovu vyzděno; součástí je zazděná gotická brána. Tvrz obec označuje jako veřejnosti nepřístupnou, jiné informace připouštějí volný přístup nebo komentovanou prohlídku po předchozí domluvě. Podmínky lze zjistit u obce nebo spolku Přátelé vyšehořovické tvrze.
Vedle barokního kostela zůstalo středověké presbyterium
Kostel sv. Martina se někdy označuje za románský, přesnější je však mluvit o stavbě románsko-gotické nebo raně gotické. Vznikal zřejmě ve druhé polovině 13. století až na počátku století následujícího a podle obecních podkladů byl vysvěcen roku 1329.
Z původního chrámu se zachovalo především čtvercové presbyterium s křížovou klenbou a hrotitým triumfálním obloukem. Dochovaly se také původní okenní prvky a kamenné architektonické detaily. Na severní straně je sanktuarium s profilací, trojúhelným tympanonem a fiálami z doby po polovině 14. století. Některé části zdobí stylizované vinné ratolesti.
Loď starého kostela byla zbořena při stavbě nového barokního chrámu v letech 1769 až 1770. Jeho presbyterium zůstalo stát vedle mladší budovy a dodnes ukazuje, jak se zdejší sakrální architektura měnila.
Zvonice spojuje gotickou stavbu s renesančními prvky
Západně od kostela stojí pozdně gotická zvonice, pravděpodobně postavená ve druhé polovině 15. století. V letech 1562 až 1569 prošla renesanční úpravou. Hranolová stavba z místního pískovce má dvě podlaží, měří přibližně 11 krát 8 metrů a její zdi dosahují tloušťky až 1,9 metru.
Vysoká hrotitá okna, renesanční atika, stopy psaníčkových sgrafit a listový vlys připomínají původní podobu zvonice. Uvnitř se nachází také renesanční sklípek, jehož část je zavalená. V roce 1677 zvonice vyhořela spolu s kostelem a obnovena už nebyla.
Stavba potřebuje statické zabezpečení. V roce 2024 získal příslušný projekt příspěvek 80 000 korun a obec v červnu 2025 informovala o přípravě opravy rozdělené do tří až čtyř etap. Zvonice je nepřístupná a popraskané zdivo není důvodem ke vstupu bez povolení. Kostelní areál zůstává sakrálním a hřbitovním prostorem.