Kostel svatého Prokopa najdete ve Všehrdech, asi osm kilometrů jihovýchodně od Kralovic v Plzeňském kraji. Pozor na stejnojmennou obec u Chomutova, která leží v Ústeckém kraji. Zdejší kostel je drobnou památkou plaského okruhu, jejíž členité tvary a prohnuté stěny vyniknou při prohlídce zvenčí.
Středověký kostel přestavěný v barokním duchu
Nejstarší vrstvu stavby představuje gotický kostel ze 14. století. Z původní podoby se zachovalo zejména kněžiště s žebrovou klenbou. V letech 1730 až 1732 pak přišla rozsáhlá přestavba, která středověkou část zapojila do nového architektonického řešení.
Všehrdy tehdy patřily plaskému cisterciáckému klášteru a přestavbu zadal opat Evžen Tyttl. Jeho kamenný znak, doplněný iniciálami a letopočtem 1732, je umístěný nad portálem věže. Realizaci vedl plaský stavitel Ondřej Kondel.
Jméno Jana Blažeje Santiniho-Aichela se s kostelem pojí kvůli jeho architektonickému pojetí, nikoli kvůli doloženému podpisu. Santini zemřel roku 1723, tedy téměř deset let před dokončením přestavby, a známý přímý písemný doklad jeho autorství neexistuje. Připsání návrhu se opírá o podobnost s jeho dalšími stavbami, vazbu na plaského objednavatele i využití prostorových principů typických pro jeho tvorbu. Přesnější je proto mluvit o návrhu spojovaném se Santinim.
Geometrie, která utváří celý areál
Jednotlivé části kostela vycházejí z různých mnohostěnů. Vstupní věž má podobu čtyřstěnu, podélně protažená loď i kněžiště jsou založené na osmistěnu a sakristie na šestistěnu. Tyto objemy do sebe místy těsně zapadají a dávají malé stavbě neobvyklý, proměnlivý obrys.
Výraznou roli mají také konkávně prohnuté stěny. Jejich tvar je patrný na kostele i na hřbitovní zdi, která po stranách navazuje na věž. Zeď tvoří promyšlenou součást areálu, nikoli jen jeho hranici; dvě brány vytvářejí nástup ke kostelu. Věž zakončuje jehlancová střecha s lucernou. Její řešení se spojuje s inspirací střechami chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře, které v době vzniku projektu měly jinou podobu než dnes.
Proměnlivý prostor a světlo
Také interiér pracuje s rozdíly mezi jednotlivými částmi. Jeho uspořádání spojuje podélnou dispozici s centralizací. Prostory přiléhající k hlavní lodi nemají okna, zatímco části na koncích kostela jsou výrazně prosvětlené. Světlo tak nevytváří rovnoměrné osvětlení, ale střídání tmavších a jasnějších míst.
Právě v tom se ukazuje barokně-gotické pojetí stavby: středověký základ se proměnil pomocí barokní geometrie, práce s prostorem i světelných kontrastů.
Stopa plaského kláštera ve vsi
Kostel patří do širšího souboru památek spojených s Plasy a opatem Evženem Tyttlem. V krajině někdejšího klášterního panství lze sledovat podobné architektonické myšlenky na velkých i drobných stavbách. Všehrdský kostel tak připomíná, že promyšlené architektonické řešení nevznikalo jen ve velkých městech.
Areál je nemovitou kulturní památkou a leží v historickém intravilánu s archeologickými nálezy. Při opravě a posunu hřbitovní zdi v roce 2003 zde archeologický výzkum odkryl mimo jiné hrobovou jámu s keramickým zlomkem ze 14. století.
Kostel nemá pravidelnou prohlídkovou dobu. Do interiéru se lze dostat především při bohoslužbě; termíny sděluje Římskokatolická farnost Kralovice. Zvenčí jsou k vidění věž, prohnuté zdi, obě brány hřbitovního areálu i znak plaského opata.