Než vstoupíte do vranovského zámku, čeká vás cesta přes staré příkopy a předhradí. Rezidence stojí na skalním ostrohu zhruba 76 metrů nad řekou Dyjí, odkud je výhled na městečko, říční meandr i lesnatou krajinu Podyjí. Už samotný příchod tak patří k návštěvě stejně jako zámecké pokoje.
Pohraniční hrad dostal barokní podobu
Opevnění na tomto místě je poprvé zmiňováno roku 1100. Středověký hrad tehdy střežil jižní hranici českého státu. K výrazné proměně došlo po požáru v roce 1665, kdy majitel panství Michal Jan II. z Althannu začal budovat reprezentativní šlechtické sídlo.
Na podobě přestavby se podílel vídeňský architekt Johann Bernhard Fischer z Erlachu. Její nejvýraznější část vznikala v letech 1687 až 1695. Vznikl při ní také Sál předků, oválný prostor zaklenutý kupolí a vyzdobený tak, aby vyzdvihl rodovou minulost i postavení Althannů. Na výzdobě pracovali malíř Johann Michael Rottmayr a sochař Tobias Kracker.
Součástí areálu je kaple Nejsvětější Trojice s podzemní hrobkou Althannů. Kolem roku 1730 přibyl trojkřídlý zámecký trakt, který navrhl Anton Erhard Martinelli.
Nástup k zámku vede přes bránu a most
Vstup do předhradí zvýrazňuje brána s erbem, kovanou mříží a zděnými pilíři zakončenými římsami a vázami. Po stranách stojí strážní domky. Přestože celý areál nese výrazný barokní ráz, hlavní vstupní brána není v odborných podkladech jednoznačně označována za barokní stavbu. Za barokní vstupní bránu bývá ve Vranově označována jiná, u areálu vodního mlýna. Jde o samostatnou památku v obci, nikoli o hlavní vstup do zámku.
K předhradí se přichází také přes kamenný most, který překonává dva hluboké příkopy. Jeho podoba navazuje na renesanční předhradí a starší opevnění. Barokní úpravy z těchto prvků vytvořily slavnostní přístupovou trasu, označovanou jako via triumphalis. Návštěvník postupuje od brány přes most a nádvoří ke schodišti, sálu a kapli; cestu doplňují průhledy do okolní krajiny.
Sochy, park a vyhlídka
Na čestném dvoře stojí dvouramenné barokní schodiště se sousošími Herakla, který vítězí nad Antaiem, a Aenea zachraňujícího otce Anchísa z hořící Tróje. Autorem soch je pravděpodobně italský sochař Lorenzo Mattielli. Antické výjevy zde připomínaly vlastnosti spojované s vládnoucím rodem, například sílu, odvahu a smysl pro povinnost.
V 19. století vznikal za Mniszků a Stadnických kolem zámku přírodně-krajinářský park. Jeho součástí jsou cesty, altány, umělé jeskyně, sochy a jezírko. V zámeckém areálu je přístupná také hranolová strážní věž z počátku 14. století. Později byla zvýšena a dnes slouží jako vyhlídka. Zámek tak může být i výchozím místem pro poznávání Podyjí.
Od vranovské kameniny po nové prostory
Místní historii připomíná také kamenina. Josef Weiss zde roku 1799 založil továrnu, kterou později koupil Stanislav Mniszek. Vyrábělo se v ní nádobí, vázy, květináče, kávostroje i další předměty. Některé jsou k vidění v zámeckých interiérech; charakteristické jsou výrobky v pastelových odstínech ve stylu takzvaného dürenbeckovského wedgwoodu.
V sezoně 2026 se návštěvníkům otevřela dříve nepřístupná bylinková zahrada na prvním nádvoří a severní terasa s výhledem do vranovského údolí. Prohlídkové okruhy zahrnují reprezentační i soukromé pokoje, technické zázemí nebo barokní krovy. Zámek posloužil také jako filmová kulisa, mimo jiné pro pohádku Nesmrtelná teta.
Parkoviště přímo před zámkem není. Parkovat lze na konci Vranova směrem na Podmýče a k areálu pokračovat pěšky nebo veřejnou dopravou. Návštěvu lze spojit s procházkou městečkem, cestou podél Dyje nebo výletem po značených trasách Národního parku Podyjí. Otevírací doba a dostupnost jednotlivých okruhů se řídí aktuálním provozem zámku.