Mostecký mlýn leží u Blanice na místě, kde se po staletí využívala síla řeky. Zájemci o technické památky tu mohou sledovat, jak se měnil mlynářský provoz: od jednoduchých vodních kol až po turbíny a zařízení spojená s výrobou elektřiny.
Bradáčův mlýn u cesty přes řeku
Nejstarší písemná zmínka o mlýně pochází z roku 1491. Jiřík, syn Janečkův z Písku, jej tehdy koupil od Vávry Bradáče za 70 kop. Podle původního majitele se mu říkalo Bradáčův nebo Bradáčovský mlýn.
Dnešní název připomíná most přes Blanici, který stával nedaleko na tehdejší cestě z Vodňan do Písku. Mlýn tak souvisel také s dopravou mezi oběma městy. Smlouvy z let 1533 a 1614 ukládaly jeho držiteli povinnost opravovat nájezdy na most.
V roce 1754 koupil mlýn Matěj Pimperle. Jeho rodina se v polovině 19. století úředně přejmenovala na Mostecké a právě do této doby se klade vznik nynějšího názvu.
Od kol přes mlecí složení k turbínám
V 16. století poháněla mlýn dvě kola na spodní vodu. Záznam z roku 1683 už uvádí tři kola, tři mlecí složení a stoupu. Roku 1805 měl provoz tři mlecí složení, tři stoupy a také pilu. Voda tedy nesloužila jen k mletí obilí, ale poháněla více částí provozu.
Technika se později proměnila. V roce 1930 je doložena Francisova turbína od firmy J. Kohout ze Smíchova. Při spádu 0,8 metru měla hltnost 0,632 kubického metru za sekundu a výkon 5,06 koňské síly. Historická turbína je ve mlýně vystavena. Později byly instalovány také Kaplanovy turbíny. S vodní elektrárnou je spojován rok 2009; vystavenou Francisovu turbínu však nelze zaměňovat za zařízení, které vyrábí elektřinu dnes.
Do podoby místa zasáhly i úpravy řeky: regulace Blanice byla dokončena v roce 1931. Vodňany měly dlouhou mlynářskou tradici a k městu náležela téměř desítka mlýnů. Mostecký tak představuje část někdejší sítě provozů, které pracovaly s vodou řeky a jejích náhonů.
Muzejní expozice v původním provozu
Mlynářské muzeum ve mlýně vzniklo v roce 2009. Expozice využívala původní prostory a dochované zařízení. Návštěvníci mohli vidět strojovnu, šalandu, kde přespávali krajánci neboli putující mlynářští pomocníci, i čisticí a mlecí stroje. Národopisná expozice byla umístěna v bývalé sýpce.
Mezi zachovaným vybavením jsou výtahy, dvě válcové stolice se železnými válci, dvě kamenná mlecí složení a hranolové vysévače. Výtahy dopravovaly materiál mezi částmi mlýna, stolice obilí mlely a vysévače oddělovaly výsledné produkty.
Poválečné změny a přístupnost
Provoz mlýna skončil v roce 1953. O pět let později byl znárodněn a v roce 1968 navrácen Janu Mosteckému mladšímu. V roce 2002 budovu zasáhla povodeň.
Informace o přístupnosti muzea se rozcházejí: některé uvádějí uzavření kvůli rekonstrukci, jiné možnost návštěvy po předchozí telefonické domluvě. Pravidelná otevírací doba proto není doložena.