V neděli projíždí Vlčnovem král na koni s růží v ústech, obklopený pážaty a družinou. Jízda králů patří k nejznámějším slováckým tradicím, ale ve Vlčnově není jen podívanou pro návštěvníky: její příprava zapojuje rodiny i další obyvatele obce.
Slavnost, kterou drží při životě místní
Jízdy králů na jihovýchodě České republiky přibyly 27. listopadu 2011 na Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO. Zápis zahrnuje více než jednu slavnost. Kromě Vlčnova se jízdy pravidelně konají také v Hluku, Kunovicích a Skoronicích.
Podstatou ocenění není pouze zachování krojů a hudby. Důležitá je také návaznost mezi generacemi a to, že obyčej zůstává součástí života obcí. Králova rodina připravuje chlapce a podílí se na zajištění slavnosti, legrúti tvoří družinu, švadleny a znalci krojů chystají oděvy a další lidé zdobí koně. Být vybrán za krále znamená poctu i odpovědnost.
Kdo se vydává na jízdu
Průvod objíždí obec. V jeho čele jedou vyvolávači s veršovanými výzvami a žádají přihlížející o příspěvek do královského pokladu. Následuje královská družina a pážata, která krále chrání tasenými šavlemi.
Královskou roli obvykle dostává chlapec ve věku zhruba devíti až dvanácti let. Obléká ženský obřadní kroj a v ústech drží růži; mlčenlivost k jeho úloze patří. Za krále během jízdy jednají ostatní členové družiny.
Důležitou část družiny tvoří legrúti, tedy mládenci jednoho ročníku. Dříve se jejich generace spojovala s odchodem na vojnu a vstupem do dospělosti. Vojenský význam dnes zmizel, generační princip ale přetrval. Legrúti mají právo i povinnost vyžádat krále u rodičů a připravit vlastní vyvolávky.
Od starých obyčejů k doložené tradici
Původ jízd králů není jednoznačně objasněný. Často se hledá v dávných obřadech spojených s úrodou, plodností a přijetím mladíků mezi dospělé. Vyprávění o uherském králi Matyáši Korvínovi, který údajně prchal v ženském oděvu s růží v ústech, se považuje spíše za pozdější výklad než za doložený počátek obyčeje.
Písemné zprávy o jízdách králů pocházejí už z konce 16. století. Vlčnovská podoba je konkrétněji zachycena v 19. století: rodák Jan Janča ji popsal a fotograf Josef Klvaňa pořídil snímky v roce 1890. O několik let později ji na plátně ztvárnil Joža Uprka. Jízda se představila také na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze roku 1895.
Co zažít během slavnostního víkendu
Hlavním bodem programu je nedělní objížďka obce. Navazuje na ni krojový průvod a program v amfiteátru V Jamě. Během víkendu se koná také strojení koní, jarmark a rukodělné ukázky; na programu bývá folklorní i dechová hudba. Večer se lidé scházejí ve Vlčnovských búdách, tradičních vinohradnických stavbách, u cimbálové muziky.
Vlčnov nabízí i místa, která přibližují zdejší život mimo průvod. Vesnickou památkovou rezervaci tvoří mimo jiné búdy a chráněné hospodářské usedlosti. Rolnický dům čp. 57 ukazuje tradiční bydlení a hospodaření, zatímco v usedlosti čp. 65 sídlí Muzeum lidových pálenic věnované podomácké výrobě destilátů na moravsko-slovenském pomezí. Mezi búdami a vinohrady se dá projít také s místní naučnou hrou Vlčnovská hledačka. Cyklisté mohou obec spojit s trasou Stezka Ryzlinku rýnského – Královské, která propojuje místa spjatá s jízdami králů.
Termín a proměny slavnosti
Jízda ve Vlčnově se konala i během druhé světové války. Ve 20. století byla podle dostupných údajů přerušena pouze v letech 1952 a 1965. Od roku 1977 připadá na poslední květnovou neděli. Název Vlčnovské slavnosti se používá od roku 1962; postupně k obřadu přibyl rozsáhlý kulturní program.
Další ročník je naplánovaný na 29. a 30. května 2027. Program, trasu průvodu a otevírací dobu památek je před cestou potřeba zjistit u pořadatelů.