Ve Vizovicích se dá během Trnkobraní spojit koncertní program s návštěvou palírny, krojovaným průvodem nebo ochutnávkou místních specialit. Festival připomíná, jak úzce jsou švestky, slivovice a valašská kultura spojené s městem. K jeho nejznámějším okamžikům patří soutěž v pojídání trnkových knedlíků: Radim Dvořáček jich v roce 2024 zvládl za hodinu 228.
Program, který vede z festivalového areálu do města
Trnkobraní se v posledních letech znovu více rozprostírá po Vizovicích. Od roku 2025 má třídenní formát a vedle areálu likérky zapojuje také zámek, muzea, turistické informační centrum, restaurace, místní podniky i řemeslníky. Součástí programu bývají komentované prohlídky města a někdejších palíren, jarmark, dílny lidových tradic nebo ukázky výroby vizovického pečiva a figurek ze sušených švestek.
Po zapojených místech a švestkových specialitách návštěvníky provází Trnkopas, průvodce s razítky. K dalším bodům programu patří státní zámek Vizovice, okružní jízdy Trnkovláčkem nebo Trnkobusem, škola pečení frgálů a nedělní krojovaný průvod.
Festival přitom nezapomíná na hudbu. Program kombinuje známé české a slovenské kapely s regionálními interprety a folklorem. V roce 2026 vystoupili například Olympic, Tři sestry, No Name, Fleret nebo Vizovjánek. Nedělní část bývá zaměřená více na místní tradice: nabízí průvod, folklorní vystoupení, koncert Fleretu se Zuzanou Šulákovou, ochutnávku vzorků z Jelínkova koštu a finále knedlíkové soutěže. Pro rodiny je součástí programu také dětský program, minifarma a dílny.
Od švestkových sadů k palírnám
Hlavní dějiště festivalu leží od roku 2000 u likérky Rudolf Jelínek. Místo dobře odpovídá tématu Trnkobraní: první písemný doklad o vizovické pálenici pochází už z roku 1585, kdy ji zaznamenal urbář.
Výroba slivovice se na Vizovicku rozvíjela přibližně od poloviny 18. století. Ovocným stromům, především švestkám, se v okolí dařilo a na počátku 19. století se výroba destilátů výrazně rozšířila. Rodina Jelínků přišla do Vizovic v roce 1882 a Zikmund Jelínek si zde o devět let později založil vlastní pálenici. Ke konci 19. století ve městě působily tři významné palírny; na okolních kopcích tehdy podle historických údajů rostlo přes 70 tisíc švestkových stromů.
Exkurze v areálu Rudolf Jelínek přibližují výrobu ovocných destilátů i současný chod firmy. Podoba programu se mezi ročníky mění. V roce 2026 prohlídky doplnila virtuální realita, která návštěvníky provedla cestou švestky od stromu až do lahve.
Kolik knedlíků se dá sníst za hodinu?
Soutěž v pojídání trnkových knedlíků se na Trnkobraní pořádá od roku 1972. V jednu chvíli nastupuje nejvýše deset soutěžících a na snědení mají hodinu. Každý musí zvládnout alespoň třicet knedlíků. Jeden před uvařením váží přibližně 30 gramů včetně těsta. Pecky se nekonzumují, ale odkládají jako doklad počtu snědených kusů.
Výkony se v průběhu let zvyšovaly. V roce 1973 se uvádělo 61 knedlíků, Josef Obdržálek jich v roce 1983 snědl 104 a Kamil Hamerský v roce 2003 celkem 191. Absolutním rekordem podle festivalové statistiky zůstává výkon Američana Patricka Bertolettiho, který v roce 2008 spořádal 233 kusů. Dvořáček v roce 2024 překonal tehdejší český rekord s 228 knedlíky a v roce 2026 zvítězil posedmé za sebou, tentokrát s výsledkem 193 kusů.
Festival s téměř šedesátiletou historií
První Vizovické Trnkobraní se konalo v roce 1967. Za jeho vznikem stáli vizovický lékárník Miloš Žabka a Jan Laga, ředitel místní pálenice. Zvažovaný název Švestkobraní nakonec nahradilo valašské označení švestek – trnky.
Festival se neuskutečnil v roce 1968 a přerušily ho také covidové roky 2020 a 2021. V roce 2026 se konal jeho 57. ročník. Z původně menší slavnosti se tak stala jedna z nejdéle pořádaných festivalových akcí v Česku, která vedle hudby nabízí folklor, řemesla, prohlídky i ochutnávky.