Na Zlatém návrší, zhruba 1 400 metrů nad mořem, stojí Vrbatova bouda. Její okolí patří k místům, odkud se otevírají výhledy na výrazné partie Krkonoš. Za dobré viditelnosti lze spatřit Labský důl, Sněžku, Studniční a Luční horu, Kozí hřbety, Liščí horu i Černou horu.
Turisté tu najdou občerstvení a zázemí, ale bouda je také vhodným bodem pro pokračování po hřebenech. Nedaleko leží Mohyla Hanče a Vrbaty, pěší výlet lze spojit také s Labskou boudou, Pančavským vodopádem nebo pramenem Labe. Otevřená horská krajina má své kouzlo, její počasí se však může rychle proměnit v náročnou zkoušku.
Mohyla připomíná pomoc příteli
Vrbatova bouda nese jméno Václava Vrbaty, který 24. března 1913 zahynul při pokusu pomoci svému příteli Bohumilu Hančovi. Během padesátikilometrového lyžařského závodu se počasí zhoršilo a Vrbata vyrazil za promrzlým Hančem. Půjčil mu svůj kabát, sám ale zemřel v místě, kde dnes stojí mohyla. Hanč později podlehl vyčerpání na Labské boudě.
Památník, postavený v roce 1925, připomíná tragédii českého lyžování i Vrbatovo rozhodnutí pomoci druhému. Od boudy k němu vede krátké pokračování výletu po Zlatém návrší. Návštěvu mohyly lze spojit s cestou k Labské boudě, prameni Labe nebo s dalšími úseky hřebenových tras.
Horská bouda v současné podobě
Současný objekt vznikal na počátku 60. let minulého století a otevřen byl v roce 1964. Architekt Vladimír Šír jej původně navrhl pro potřeby horské služby, občerstvení i ubytování. Bouda se nakonec stala součástí podniku Interhotely Krkonoše. Dnes neposkytuje běžné ubytování, slouží především turistům, kteří tu mohou využít občerstvení a zázemí.
Při pozdější obnově a dostavbě podle návrhu ateliéru IXA zůstal zachován původní horský objekt. Doplnila ho betonová přístavba, do níž se soustředily nové provozy, návštěvnické zázemí a veřejné toalety. Pohledový beton doplňuje modřínové dřevo a nerezová ocel; robustní pojetí odkazuje na vojenské opevnění a bunkry charakteristické pro pohraničí.
Rekonstrukce sjednotila také dříve rozptýlené zázemí, mezi které patřil kiosek, sklad, čekárna a několik dalších menších staveb. Obnova a přístavba byly nominovány na evropskou cenu Mies van der Rohe Award 2017.
Trasy z Horních Míseček
Častým začátkem výletu jsou Horní Mísečky. Na Zlaté návrší odtud vede Masarykova silnice, známá také jako Stará vozová cesta. K Vrbatově boudě se dá pěšky dojít rovněž od horní stanice lanovky na Medvědín. V letní sezoně může část trasy z Horních Míseček obsluhovat autobus; jeho provoz závisí na sezoně, počasí a stavu komunikace.
Cesta z Horních Míseček k Vrbatově a Labské boudě měří přibližně 8,2 kilometru jedním směrem a nastoupá se při ní zhruba 430 výškových metrů. Pro pěší variantu k Mohyle Hanče a Vrbaty se uvádí přibližně devět kilometrů a převýšení kolem 406 metrů. Skutečná náročnost se mění podle zvolené trasy a podmínek; v zimě mohou být horské cesty zasněžené, zledovatělé nebo uzavřené.
Počasí a poloha
Vrbatova bouda leží v Krkonošském národním parku a administrativně spadá pod obec Vítkovice v Libereckém kraji. Výlet se často plánuje také ze Špindlerova Mlýna nebo z Horních Míseček. Uváděná adresa je Vítkovice v Krkonoších čp. 1.
Na hřebenech může foukat silný vítr a počasí se mění rychle; mimo boudu je možnost úkrytu omezená. Mlha nebo nízká oblačnost mohou výhledy na okolní vrcholy zcela zakrýt. Před cestou se proto vyplatí zjistit, zda je v provozu občerstvení, doprava i přístupová silnice.