Na Pohanských kamenech severně od Višňové zaujmou na první pohled prohlubně ve skále a úzké žlábky pro odtok vody. Balvany z rumburské žuly působí, jako by je někdo sestavil do neobvyklé stavby. Jde však o přirozený skalní útvar, jehož podobu po dlouhou dobu měnily přírodní procesy.
Skalní útvar z rumburské žuly
Lokalita leží nedaleko česko-polské hranice, přibližně 290 metrů nad mořem. Skupina osamocených skalních bloků se odborně označuje jako tor. Žula tu má místy porfyrickou a kataklastickou strukturu, na povrchu jsou patrné také různé podoby zvětrávání. Vedle velkých balvanů se objevují i drobnější tvary zvané pseudoškrapy.
Skalní výchozy se odkryly a v průběhu čtvrtohor je dále přetvářelo zvětrávání. K rozrušování horniny přispívala voda i opakované zamrzání a tání. Tak vznikaly také nápadné mísy a žlábky, které dnes podněcují otázky po původu celého útvaru.
Mísy, které inspirovaly pověsti
Geologický popis uvádí dvě skalní mísy: jedna měří přibližně 55 × 65 centimetrů, druhá 60 × 60 centimetrů. Jejich tvar a umístění mohou připomínat lidský zásah, samotný vzhled ale nedokládá, že byly vytesány.
Vysoko položené prohlubně se v minulosti vykládaly jako obětní místa. S Pohanskými kameny se pojí také pověsti o pohanských rituálech a slavnostech při slunovratu. Jde o místní tradici, nikoli o potvrzený popis událostí, které se na místě skutečně odehrály.
Archeologické práce v lokalitě zaznamenaly úlomky kamenných předmětů a seker z mladší a pozdní doby kamenné. Nálezy dokládají lidskou přítomnost v širším příběhu tohoto místa, samy však nepotvrzují obětiště ani konkrétní obřady.
Cesta z Višňové
Pohanské kameny patří k přírodním dominantám Višňové. Při prohlídce lze vedle celkového uspořádání balvanů sledovat i detaily na žulovém povrchu, od mís a odtokových žlábků po drobnější zvětralinové tvary. Výhled může místy zakrývat okolní porost.
Starší popis přístupu vede z Višňové po zelené turistické trase, nejprve polní a potom lesní cestou. Železniční zastávka Višňová je od lokality vzdálená přibližně 1,5 kilometru.