Hrad Pyšolec stojí na výrazném ostrohu přibližně 1,5 kilometru jižně od obce Vír. Zřícenina se zvedá nad řekou Svratkou a vyrovnávací nádrží Vír II, uprostřed lesů přírodní rezervace Pyšolec. Z hradního areálu se dochovaly části paláce, válcové věže, hradeb a příkopů i cisterna vytesaná do skály.
Lesní cesta končí prudším stoupáním
Z Víru se k hradu jde po červené turistické značce. Trasa měří přibližně 2,5 kilometru a většinu cesty vede mírně do kopce lesem. Závěrečný úsek je podstatně strmější a za deště nebo náledí může klouzat. Pyšolec proto není bezbariérovým cílem; na cestu se hodí pevná obuv.
Zřícenina nemá pokladnu ani stanovenou návštěvní dobu. Na místě probíhají záchranné práce, při kterých se mohou části hradu ohradit. Pokud to podmínky dovolí, mohou návštěvníci pomoci s vynášením písku v kbelících. Při obnově už se zapojili také místní sportovci, kteří dopravovali vybavení pro lešení, a skauti, kteří pomohli vynést kovovou mříž na cisternu.
Kdo chce výlet prodloužit, může z Pyšolce pokračovat po červené značce směrem k Zubštejnu. Okruh z Víru přes zříceniny Pyšolec, Zubštejn a Aueršperk měří přibližně 14 kilometrů. Výhled na siluetu Pyšolce se otevírá také z vyhlídky Hraběcí stolek na protějším svahu.
Hrad zanikl už v 15. století
Pyšolec vznikl pravděpodobně v první třetině 14. století, jeho počátky však mohou sahat až do závěru století třináctého. První jistá písemná zmínka pochází z roku 1350, kdy hrad vlastnil Filip mladší z Pernštejna. O osm let později jej směnou získal moravský markrabě Jan Jindřich.
V dalších desetiletích se hrad dostal do rukou pánů z Kunštátu, Kralic a Lomnice. Roku 1446 se vrátil Pernštejnům, jeho význam ale nejspíš už upadal. V roce 1464 se o něm píše jako o zbořeném. Prameny se rozcházejí v tom, zda se jej někdo později pokoušel opravit. Tyto snahy každopádně nevedly k trvalému obnovení sídla. Ani domněnka, že hrad nechali záměrně pobořit sami Pernštejnové, není potvrzená.
Věž, příkopy a voda ze skály
Jádrem hradu byl palác a bergfrit, tedy mohutná válcová obranná věž. Její průměr činil přibližně 9,5 metru a podle regionálních popisů mohla původně měřit kolem 25 metrů. Dnes nad terén vystupuje asi desetimetrová část, další zdivo zůstává pod závalem. Uvnitř věže je úzká středová šachta o průměru přibližně 1,2 metru.
Předhradí chránila další věž, valy a tři příkopy. Největší z nich byl široký asi 30 metrů a hluboký přes 16 metrů. Část areálu dnes zakrývá vegetace a stromy omezují výhled z vrcholu, členitý terén ale stále napovídá, jak dobře chráněnou polohu si stavitelé vybrali.
Hradní cisterna zachytávala dešťovou vodu. Její šachta vytesaná do skály je přibližně šest metrů hluboká. Voda z ní se při současných opravách používá k přípravě malty.
Nálezy přibližují život na hradě
Archeologický výzkum přinesl řadu předmětů z odpadiště pod severním pilířem. Našly se tam keramika, stavební kování, mince, zvířecí kosti i věci spojené s koňmi a osobní výbavou. Mezi pozoruhodné nálezy patří železná dvouzubá vidlička a části středověké zbroje, například úlomek rukavice a brigantiny. Předměty jsou uloženy v Městském muzeu v Bystřici nad Pernštejnem.
Výzkum naznačuje, že Pyšolec možná nebyl nikdy dostavěn v celém zamýšleném rozsahu. Asi 300 metrů jihozápadně od hradu se navíc nacházelo středověké výrobní zázemí s vápenickou pecí.
Zvláštní pozornost vzbudily pozůstatky zařízení vykládaného jako hypokaustum, tedy systém teplovzdušného vytápění. Ve středověku šlo o neobvyklou a nákladnou technologii, která se pojila spíše s významnějšími hradními sídly. Archeologové plánují částečnou rekonstrukci jeho základů.
Obnova v náročném terénu
Obec Vír získala zříceninu od Lesů České republiky v roce 2021. S podporou dotací, památkářů a archeologů od té doby zachraňuje nejohroženější části hradu. V roce 2026 pokračovalo zejména statické zajištění válcové věže: odstranily se náletové dřeviny a uvolněné kameny, trhliny se vyplňovaly injektáží a zpevňoval se pilíř u paty věže i koruna zdiva.
Práce komplikuje prudký přístup k hradu, protože materiál se musí do kopce dopravovat ručně. Pyšolec leží v přírodní rezervaci, která chrání květnaté bučiny, suťové lesy, prvky dubohabřin a cenné lesní lemy.