Šest česacích strojů, traktory, sušárna a desítky brigádníků se během sklizně podílejí na zpracování chmele ve Vinařicích u Loun. Středisko provozuje Zemědělské družstvo Podlesí ROČOV a obhospodařuje rozsáhlé chmelnice, kde převažuje Žatecký poloraný červeňák. Na první pohled jde o moderní zemědělský provoz, v němž však lidská práce zůstává důležitou součástí sklizně.
Co se děje během sklizně
Ve vinařickém středisku se v jednom z popisovaných ročníků zapojilo přibližně 45 studentů. Někteří pracovali přímo na chmelnicích, jiní pomáhali u česacích linek a při dalších úkonech. Stroje strhávají révu a oddělují chmelové hlávky, brigádníci pak například dočišťují řádky od štoků, které česačky minuly, navěšují chmel a odklízejí rostlinný odpad.
V daném roce se denně sklidilo a zpracovalo přibližně pět hektarů. Celá sklizeň obvykle zabere asi dvacet dní, během nichž se střídá práce v terénu se zpracováním úrody. Po očesání putují hlávky do sušárny zhruba na osm hodin. Následuje lisování do žoků o hmotnosti 50 kilogramů, které pak mohou odjet do českých pivovarů nebo do zahraničí. V jednom z ročníků mířila část produkce také do Německa, Japonska a Číny.
Student, který zůstal na celou sklizeň, si mohl v konkrétní sezoně vydělat přibližně 40 000 korun hrubého. Nejde o stálou částku, ale o údaj vztahující se k tehdejšímu ročníku.
Od červeňáku k další sezoně
Hlavní pěstovanou odrůdou je Žatecký poloraný červeňák, nejrozšířenější český chmel. Vznikl klonovou selekcí původních porostů ze žatecké a úštěcké oblasti. Jde o středně ranou odrůdu, která dozrává přibližně za 122 až 128 dní a při strojové sklizni se dobře česá.
O výsledku sezony rozhoduje také počasí. Voda je pro chmel důležitá zejména v závěru zrání, kdy se uzavírají šištice a tvoří lupulin, spojený s typickou hořkostí. Některé vinařické chmelnice mají zavlažování, přesto mohl v jednom suchém roce očekávaný výnos oproti předchozí sezoně klesnout o 20 až 30 procent. Počasí tak ovlivňuje množství sklizeného chmele i vlastnosti suroviny pro výrobu piva.
Po sklizni práce pokračuje: rostliny se sestřihnou, konstrukce vyčistí a půda se připraví na další rok vláčením a hnojením. Chmel je víceletá plodina a jedna výsadba obvykle vydrží 15 až 20 let. Ve Vinařicích se připomíná také mimořádný případ chmelnice, která se využívala 46 let. Družstvo v posledních letech řešilo další obnovu sklizňové techniky pro střediska v Ročově a Vinařicích.
Brigáda, která má vlastní tradici
Dnešní menší počet brigádníků připomíná někdejší masové chmelové brigády jen částečně. Studenti se na sezonní práci vracejí nejen kvůli výdělku, ale i kvůli společnému tempu směn a partě, která se během sklizně vytvoří. Na strojích a valnících zůstávají podpisy a vzkazy lidí, kteří přijeli opakovaně. Modernizace tedy změnila způsob sklizně, nikoli její sezonní společenský rozměr.
Vinařice v chmelařské krajině
Vinařice leží v širší žatecké chmelařské oblasti. Podle Národního památkového ústavu sahá zdejší tradice pěstování, zpracování a obchodu s chmelem více než 700 let do minulosti. Žatec a okolní krajina s chmelnicemi byly v roce 2023 zapsány na seznam světového dědictví UNESCO. Samotné Vinařice do památky nepatří, tvoří však její živé zemědělské zázemí.
Chmelové středisko je fungující výrobní areál, nikoli běžná turistická atrakce, a pravidelné veřejné prohlídky ani návštěvní termíny nejsou doloženy. Fotografování nebo návštěvu je proto třeba předem domluvit s družstvem; bez souhlasu se nemá vstupovat na chmelnice ani do areálu. Během sklizně se tu pohybují traktory, valníky a další těžká technika. Současnou práci v krajině lze zasadit do širšího příběhu českého chmelařství návštěvou Žatce a Chmelařského muzea.