Od Horního můstku se díváte přibližně 138 metrů dolů k hladině Dolního jezírka. Macocha je otevřená krasová propast, do níž proniká denní světlo, a se šířkou zhruba 174 metrů a délkou 76 metrů patří k největším svého typu ve střední Evropě. Celý systém dosahuje od horního okraje k nejnižším místům dna hloubky kolem 188 metrů.
Výlet vede také do podzemí
Propast je součástí prohlídkové trasy Punkevních jeskyní. Ta měří přibližně 1 250 metrů a obvykle trvá asi hodinu. Návštěvníci při ní projdou podzemními prostorami, dostanou se na dno Macochy a při vhodném vodním stavu se mohou svézt po Punkvě na motorových člunech.
Punkva vzniká soutokem Sloupského potoka a Bílé vody, protéká Punkevními jeskyněmi a vyvěrá v Pustém žlebu. Na dně propasti napájí dvě jezírka. Horní je hluboké přibližně 13 metrů, zatímco hlubší Dolní jezírko z Horního můstku přímo neuvidíte.
K jeskyním se dá od Skalního mlýna dojet silničním vláčkem. Mezi Punkevními jeskyněmi a Horním můstkem jezdí kabinová lanovka, která překoná téměř 132 metrů převýšení zhruba za dvě minuty. Alternativou je pěší Naučná stezka Macocha dlouhá přibližně šest kilometrů. Obě vyhlídky jsou podle provozovatele přístupné nonstop.
Jak se propast utvářela a objevovala
Macocha vznikla v souvislosti s vývojem podzemního systému Punkvy. Podílelo se na ní zřícení stropu rozsáhlého jeskynního dómu i voda, která podzemní prostory dlouhodobě rozšiřovala. Odborné výklady předpokládají, že významnou roli sehrál někdejší vodní tok, předchůdce dnešní Bílé vody.
Jedna z nejstarších písemných zmínek o Macoše pochází z roku 1663 a spojuje se jménem M. A. Visgia. První historicky ověřený sestup na dno se uskutečnil 23. května 1723. Pětadvacetiletý mnich Lazarus Schopper, pozdější provinciál brněnského minoritského kláštera, se tehdy nechal spustit na konopném laně do suché části propasti a po návratu podal podrobný popis výpravy. V té době byla Macocha pokládána za nejhlubší známou propast světa.
Moravský kras později soustavně zkoumali například Jindřich Wankel, Martin Kříž a Karel Absolon, který na počátku 20. století podnikl do Macochy několik výprav. Suché části Punkevních jeskyní se návštěvníkům otevřely v letech 1909 až 1914, vodní úseky byly postupně zpřístupňovány až do roku 1933. Plavba po Punkvě se stala součástí návštěvnické trasy už v roce 1920 a samotná Macocha do ní byla začleněna roku 1914.
Z povrchu lze propast pozorovat ze dvou můstků. Horní vznikl v roce 1882 zásluhou brněnské sekce Rakouského klubu turistů, Dolní byl postaven v roce 1899. Každý nabízí jiný pohled na skalní stěny a dno, které zespodu působí sevřeněji.
Rostliny v propasti a pověst o maceše
V Macoše se díky zvláštnímu mikroklimatu střídá chlad, vysoká vlhkost a světlo v podmínkách, které umožňují růst neobvyklým rostlinám. Na dně a přilehlých skalách žije kruhatka Matthioliho moravská, glaciální relikt a jediný známý druh svého typu v České republice. Roste zde přibližně 60 rostlin. Na osypovém kuželu převládá měsíčnice vytrvalá a vlhké skály pokrývají mechorosty.
Propast náleží k rozsáhlému systému Amatérské jeskyně. Podzemí Moravského krasu je důležité také pro jeskynní faunu; v širší oblasti bylo doloženo 26 z 27 druhů netopýrů známých z České republiky.
Název Macocha se podle lidové pověsti váže k maceše z Vilémovic, která měla shodit nevlastního syna Janíčka do propasti. Chlapec pád přežil a žena se pak ze strachu z odhalení vrhla do hlubin sama. Jde o folklorní vyprávění, nikoli doloženou událost; původ propasti vysvětlují geologické procesy.
Na prohlídku jeskyní se vyplatí rezervovat místo předem, zvlášť v hlavní sezoně. Uvnitř se teplota pohybuje kolem 7 až 8 °C, proto se hodí teplejší oblečení a pevná obuv. Možnost plavby závisí na aktuálním vodním stavu.