Harbešskou jeskyni najdete v levém svahu Suchého žlebu na katastru Vilémovic u Macochy, asi 150 metrů jihozápadně od silniční křižovatky pod Macochou. Její vstupní portál je nepřehlédnutelný, dovnitř však nevede běžná turistická prohlídková trasa. Jde o citlivou lokalitu určenou především odbornému výzkumu. V materiálech se objevuje také název Společňák, odvozený od skupiny závrtů, k níž jeskyně patří.
Podzemí spojené se závrtovou krajinou
Jeskyně vznikla jako paleoponor: v minulosti se do ní z povrchu ztrácela voda, než se odvodnění zdejší krajiny proměnilo. Vstupní otvor má přibližně 10 × 8 metrů. Za ním leží větší prostora a na ni navazuje strmě stoupající chodba, která ústí do říceného závrtu ve svahu.
Podzemí se vytvořilo ve vilémovických vápencích. Jeho tvar ovlivnily zlomy a pukliny v hornině, které se projevují i na povrchu. Harbešsko-vilémovická plošina mezi Lažánkami, Vilémovicemi a Jedovnicí je posetá závrty a ponornými závrtovými údolími. Voda ze srážek v nich mizí pod zemí a proniká puklinami do vápence, kde se podílí na vzniku dutin.
Skupina Společňák původně zahrnovala patnáct závrtů ve společné depresi. Dobře tak ukazuje, že kras tvoří propojený celek povrchových tvarů a podzemních prostor. Část okolí závrtu spadá do první zóny CHKO Moravský kras.
Co prozradily nálezy v jeskyni
Harbešská jeskyně uchovává stopy dávného osídlení i zvířat. Archeolog R. Trampler zde prováděl výzkum v roce 1895. Ve výplních byly nalezeny doklady magdalénienu, kultury lovců a sběračů mladší doby kamenné, a také tři patinované kamenné čepele.
Další informace přineslo zkoumání sedimentů a kosterního materiálu v letech 2019 a 2021. Mezi podrobněji analyzovanými fosiliemi byly dvě kosti pratura a dvě kosti jeskynního medvěda. Výplavy obsahovaly také drobné pozůstatky, například čelisti netopýrů. Nálezy dokládají, jak se zdejší krajina v průběhu tisíciletí proměňovala.
Vzduch se v podzemí mění pomalu
Odborníci sledovali také oxid uhličitý. Při měření v listopadu 2021 zaznamenali koncentraci přibližně 3,8 objemového procenta, v srpnu 2022 pak zhruba 3,1 procenta. Jde o výsledky konkrétního monitoringu fungování jeskynního systému, nikoli o údaj pro současný den.
Měření ukázala jen velmi slabé proudění vzduchu. Odhadovaná doba jeho zadržení činila přibližně 144 až 162 dní, takže výměna vzduchu je pomalá. Izotopové analýzy naznačily, že oxid uhličitý pochází z velké části z biologických procesů v nadloží. Jednou z pracovních hypotéz je podzemní plynový kolektor v epikrasu nebo vadózní zóně, kde může CO₂ vznikat při mikrobiologickém rozkladu organických látek. Jak tento mechanismus přesně funguje, zůstává předmětem dalšího výzkumu.
Oxid uhličitý se podílí také na rozpouštění vápence a ovlivňuje vznik i růst jeskynních minerálních výplní. I bez viditelných změn se tak krasový systém dál vyvíjí, jen v pomalém tempu.
Mapa oceněná na Speleofóru
Podzemí Harbešské plošiny stále skrývá neprozkoumaná místa. V roce 2009 bylo v propadu nad Kravskou jeskyní objeveno pokračování dlouhé přibližně 100 metrů, které směřuje pod plošinu. Tento objev ukázal, že zdejší systém nabízí další otázky pro speleology; nejde však o údaj o celkové délce Harbešské jeskyně, protože dostupné materiály popisují její rozměry a rozsah rozdílně.
Harbešskou jeskyni zmapovali František Kuda a jeho spolupracovníci ze ZO ČSS 6-14 Suchý žleb a Ústavu geoniky AV ČR. Jejich mapa získala na Speleofóru 2023 ocenění za nejlepší mapu.
Do jeskyně se nevstupuje
V databázi JESO je Harbešská jeskyně vedena jako lokalita v konzervaci a běžně není zpřístupněna veřejnosti. Vstup do podzemí ani zásahy do uzávěrů, sedimentů či případných nálezů nejsou namístě. Okraje závrtů mohou ukrývat šachty a propasti a mohou být nestabilní. Při pohybu v okolí je třeba respektovat značení a režim CHKO Moravský kras.
Pro pravidelné prohlídky jsou v Moravském krasu přístupné například Punkevní, Balcarka, Kateřinská a Sloupsko-šošůvské jeskyně. Harbešská jeskyně zůstává místem odborného výzkumu, nikoli běžnou návštěvnickou zastávkou.