Z vidnavského náměstí se lze vydat přes místní část Krasov k přírodní rezervaci Vidnavské mokřiny. Krátká cesta je podle Olomouckého kraje vhodná také pro procházku s kočárkem. V rezervaci pak návštěvníka čekají mokřadní louky, tůně a porosty rákosin. Dva zdejší rybníky nejsou součástí běžné rybniční soustavy: vznikly zatopením jam, které zůstaly po těžbě rašeliny.
Krajina proměněná hospodařením
Rezervace leží při severním okraji Vidnavy u česko-polského pomezí. Zasahuje do katastrálních území Fojtovy Kraše a Velké Kraše. Chráněna je od roku 1996 a její rozloha činí 32,02 hektaru. Kraj ji zároveň eviduje jako evropsky významnou lokalitu, mimo jiné kvůli modráskovi bahennímu.
Dnešní chráněné území představuje jen část někdejšího rozsáhlejšího mokřadního komplexu. Podmáčené pozemky s chudší půdou lidé dříve využívali k sečení sena a pastvě. V polovině 20. století tu vznikala pestrá, téměř bezlesá mozaika luk, ostřicových porostů a rákosin. Později krajinu změnily meliorace i rozorávání části ploch, zatímco jiné začaly zarůstat. Mokřadní olšiny a vrbiny dnes zabírají přibližně polovinu rezervace; cenné rašelinné louky se dochovaly na menší části.
Rostliny, motýli i více než padesát druhů ptáků
Na zdejších mokrých loukách rostou vysoké ostřice a další druhy, které z krajiny postupně mizí. Patří mezi ně ostřice plstnatoplodá a ostřice blešní, prstnatec májový, hladýš pruský, bledule jarní i vachta trojlistá. Roste tu také vzácný mech plstnatec rašelinný.
Mokřiny jsou důležité pro modráska bahenního a žijí zde i další bezobratlí, například ohniváček černočárný a vážka jasnoskvrnná. Kraj uvádí více než padesát druhů ptáků, které byly na lokalitě zjištěny; téměř čtyři desítky z nich tu hnízdí. Mezi zaznamenané druhy patří čáp bílý, moták lužní, chřástal vodní a ledňáček říční.
Otevřené louky potřebují péči
Samotné vyhlášení rezervace nezabrání tomu, aby louky postupně zarůstaly. Bez kosení se na nich šíří rákos, náletové dřeviny a další husté porosty, které mění prostředí potřebné pro vzácné druhy. Péče proto zahrnuje pravidelné sečení, zpravidla do konce června, a odstraňování mladých olší. Pokud se výrazně rozroste rákos, může být potřeba posekat louku dvakrát. V minulosti byly v území vybudovány také menší tůně.
Podoba Vidnavských mokřin je výsledkem přírodních procesů i dlouhodobého působení člověka. Tradiční sečení pomáhalo udržovat louky bez souvislého porostu, zatímco těžba rašeliny, odvodňování a pozdější změny ve využívání půdy území dále proměnily. Rezervace přitom není upraveným návštěvnickým areálem s centrem či zázemím, ale citlivým přírodním územím. Při pohybu je třeba nerušit živočichy a respektovat ochranný režim, včetně zákazu zásahů do terénu a vodních poměrů.