Domácí traktory, frézy i další vlastnoručně sestavené stroje se ve Větřkovicích u Vítkova na jeden den mění v závodní speciály. Větřkovská traktoriáda prověřuje, jak si poradí s trialovými překážkami, sprintem, vodou i rozbahněnou tratí. Závodníci při tom nespoléhají jen na rychlost: důležitá je také konstrukce stroje a schopnost dostat ho přes náročný terén.
Akce se koná v obci Větřkovice v okrese Opava. Nejde o Větřkovice, které jsou místní částí Kopřivnice.
Od rodeocrossu k traktorkům z domácích dílen
Pořadatelem je TAZZI-Team. Skupina nadšenců vznikla kolem roku 2000 a původně se věnovala rodeocrossu. Když tato etapa v roce 2008 skončila, obrátili její členové pozornost k závodům domácích traktorů a fréz. První traktoriádu uspořádali 27. září téhož roku.
S nápadem přišli Karel Moravec a Pavel Klapetek, kteří se inspirovali mimo jiné závody v Petrovicích u Karviné. Z akce se postupně stalo zavedené regionální setkání, na které přijíždějí soutěžící z různých koutů Česka i z Polska a Slovenska. Návštěvnost pořadatelé odhadují na 1 500 až 2 000 lidí ročně. K týmu patří také maskot Tazi, tasmánský čert známý od roku 2001, který se objevuje i při závěrečném vyhlašování.
Čtyři třídy strojů a rozdílné disciplíny
Na startu jsou traktory, které jejich majitelé často postavili ve vlastních dílnách. Některé dál slouží při práci v zemědělství nebo v lese, jiné vznikly především pro závodění. Soutěžící se rozdělují do čtyř kategorií: dvoukolky 4×2, čtyřkolky 4×4, speciály 4×2 a speciály 4×4. Rozhoduje hlavně počet poháněných náprav a konstrukční řešení. Speciály mohou mít například odpruženou nápravu nebo jinou podobu, která nezapadá do běžného uspořádání dvoukolek a čtyřkolek.
Disciplíny hodnotí různé dovednosti. V trialu se sbírají body, nejde o závod na čas. Za samostatné překonání překážky získá jezdec 20 bodů, s pomocí dalšího traktoru deset a za nezdolanou překážku žádný. Dotyk vybraného kolíku znamená odečet pěti bodů. Pokud závodník překážku nezvládne do dvou minut, pořadatel může rozhodnout o jeho vytažení.
Ve sprintu rozhoduje čas. Stroje startují z menší jámy s vodou a další rychlostní jízda vede po vytyčené trati. Výsledky se převádějí na body a sčítají s hodnocením trialu. Putovní pohár získává vítěz s nejvyšším celkovým součtem napříč kategoriemi.
Také bezpečnost má v pravidlech své místo. Řidič musí mít přilbu a během jízdy nesmí vézt další osobu. Jeden stroj mohou přihlásit nejvýše dva řidiči; pořadatelé doporučují bezpečnostní rám kolem sedadla. Diváci mají zůstávat za vyznačenými čarami a řídit se pokyny organizátorů.
Bláto, běh za prasetem i program pro rodiny
Průjezdy vodou a bahnem patří k divácky nejvýraznějším částem dne. Vedle závodů se koná také recesistický běh Prase za prase. Účastníci běží po trati rozježděné traktory, překonávají vodu i bláto a po doběhu mají k dispozici možnost očisty a převlečení. Hlavní cenou je živé prasátko.
Součástí programu bývá občerstvení, posezení, odpočinková zóna, aktivity pro děti a závěrečné vyhlášení. V roce 2026 pořadatelé zařadili také ukázku sériově vyráběných traktorů SOLIS, která doplnila přehlídku domácích konstrukcí o běžnou zemědělskou techniku.
XVII. ročník se uskutečnil 22. srpna 2026 v lokalitě Za Klapetkama. V kategoriích zvítězili Jiří Valčuha se strojem Prcek, Petr Černín s Bleskem, Jiří Nekola se strojem Julča a Josef Cihlář s Arošem. Výsledková listina zahrnovala Trial, Sprint, Bahno I a Bahno II; v poslední části bylo u všech závodníků uvedeno, že ji neodjeli. Akce roku 2026 už proběhla a termín dalšího ročníku má být zveřejněn později.