Na prohlídku Veltrus si nestačí vyhradit čas jen na zámeckou budovu. Celý areál tvoří také louky, aleje, pole, vodní kanály, drobné stavby a cesty, které návštěvníka postupně vedou krajinou. Právě spojení šlechtického sídla s rozsáhlým parkem dává Veltrusům jejich osobitý charakter.
Barokní zámek s půdorysem ondřejského kříže
Stavba zámku začala po roce 1704 z podnětu Václava Antonína Chotka. Autorem velkorysé barokní koncepce byl Giovanni Battista Alliprandi. Uprostřed hlavní budovy se nachází válcové jádro, z něhož vybíhají čtyři křídla. Půdorys tak připomíná ondřejský kříž a vytváří neobvyklé průhledy mezi jednotlivými částmi sídla.
Čestný dvůr zdobí alegorické sochy měsíců a ročních období z dílny Matyáše Bernarda Brauna. V 18. století zámek prošel dalšími úpravami v klasicistním duchu. Boční křídla získala patra a centrální část přišla o původní kuželovou střechu, kterou nahradila kupole.
Veltrusy hostily trh za Marie Terezie
Historie areálu se neomezovala na reprezentaci a odpočinek aristokracie. V srpnu 1754 se ve Veltrusích uskutečnil Velký trh tovarů Království českého. Podle oficiální prezentace zámku šlo o první vzorkový veletrh na světě, při němž se používaly katalogy. Mezi výrobci a návštěvníky nechyběla ani Marie Terezie.
Událost připomíná, že šlechtická sídla mohla v 18. století sloužit také obchodu, hospodářským záměrům a kulturnímu životu. Veltrusy proto nejsou jen uzavřenou rezidencí, ale místem s širší rolí v dějinách regionu.
Park, kde se okrasa potkává s hospodářstvím
Rozvoj veltruského parku je spojen se jménem Jana Rudolfa Chotka. První systematické úpravy byly dokončeny přibližně kolem roku 1790. Veltrusy se tím zařadily mezi nejstarší krajinářské parky v Česku a s rozlohou 298 hektarů jsou podle oficiální prezentace také největším krajinářským parkem v Čechách.
Jeho podoba vychází z principu ferme ornée, tedy okrasného statku. Esteticky působivé aleje, louky a průhledy zde existují vedle polí, pastvin a dalších hospodářských ploch. Procházka proto vede proměnlivou krajinou, nikoli jednotvárnou zahradou u zámku.
Výraznou stopu v areálu zanechala také voda. Po povodních v letech 1784 a 1785 a po změnách vodního režimu Vltavy vznikl systém s Mlýnskou strouhou. Přes vodní cesty dodnes vedou mostky a lávky, které jsou důležitou součástí zdejších cest i celkové atmosféry. Podle materiálů Národního památkového ústavu se jich v areálu dochovalo šestnáct.
Po cestě čekají pavilony i daňci
Jednotlivé části parku doplňuje soubor drobných staveb. Patří mezi ně Egyptský pavilon se sfingou, grotta, Dórský templ a Laudonův pavilon. Nejsou soustředěné pouze v blízkosti zámku, ale rozptýlené v krajině. Dostává se k nim po cestách, alejích a přes historické mostky, takže samotné hledání staveb je součástí procházky.
Součástí areálu je rovněž rozsáhlá daňčí obora. Chov daňka skvrnitého zde podle oficiálního webu zámku pokračuje od začátku 19. století. Stádo je možné sledovat z vyznačených míst, při dodržení pravidel areálu a s ohledem na klid zvířat.
Areál poznamenaný povodní
Veltruský areál byl v roce 2002 prohlášen národní kulturní památkou. Ve stejném roce jej výrazně poškodila povodeň. Od té doby pokračuje obnova zámku, parkových staveb, oranžerie, vstupní brány i mostů přes Mlýnskou strouhu. Návštěva tak ukazuje nejen historickou podobu místa, ale i dlouhodobou péči o rozsáhlou památkovou krajinu.
Park je podle návštěvního řádu mimo organizované prohlídky přístupný zdarma. Jeho režim se však může měnit podle sezony a aktuální situace, proto je před cestou potřeba ověřit informace na oficiálních stránkách zámku. Na návštěvu se vyplatí vyhradit více času kvůli interiérům i dlouhé trase mezi pavilony, vodními prvky, loukami a oborou.