Kostel sv. Mikuláše stojí v jihovýchodní části náměstí a spolu se zámkem utváří siluetu historického centra Velkého Meziříčí. Jeho 64 metrů vysoká věž je dobře viditelná z různých míst města. Po setmění se rozzáří ciferník o průměru 4,2 metru, který městské a turistické materiály označují za největší osvětlené hodiny v České republice. Objevuje se také tvrzení, že jde o největší prosvětlený ciferník ve střední Evropě.
Výšlap kolem zvonů i hodinového stroje
Ochoz věže leží zhruba 40 metrů nad zemí. Cesta nahoru vede kolem šesti zvonů a hodinového stroje, včetně míst, která dříve patřila k bytu věžníka. Největší zvon sv. Mikuláš váží 2 180 kilogramů, zatímco Umíráček z roku 1706 má 33 kilogramů. Čtyři další zvony vznikly v letech 1969 až 1970 v Martinicích.
Věžník tu míval své obydlí a zastával několik rolí: zvonil, sloužil jako ponocný a hlídal město. Dohled měl zvláštní význam v době, kdy byly požáry časté. Z ochozu se otevírá pohled na střechy Velkého Meziříčí i na jeho historické jádro se zámkem.
Hodiny viditelné z dálky
Hodinový stroj vyrobila v roce 1949 firma Václav Dvořák z Vyškova. Ručičky ciferníku měří 2,2 a 1,7 metru a jeho osvětlení je v noci patrné z dálky. Věž tak zůstává výrazným orientačním bodem města.
Její historie souvisí také s městskou ochranou. Vznikala při gotických přestavbách kostela a pravděpodobně sloužila i jako strážní stanoviště. Do roku 1958 patřila městu, nikoli církvi. Po několika požárech byla v roce 1813 snížena na dnešních 64 metrů. Základna má čtvercový půdorys se stranou dlouhou deset metrů a zdivo je přibližně 2,5 metru široké. Nad věží se zvedá ještě kříž vysoký 3,6 metru.
Kostel s gotickými i barokními stopami
První písemná zmínka o kostele a zdejší duchovní správě pochází z roku 1317. Raně gotický portál ale naznačuje, že počátky stavby mohou spadat už do druhé třetiny 13. století. Původně jednolodní kostel se ve 14. a 15. století rozšířil nejprve na dvojlodí a následně na asymetrické trojlodí.
Jižní loď a presbytář mají křížové klenby, hlavní loď zdobí pozdně gotická síťová klenba. Na svornících jižní lodi jsou erby pánů z Lomnice, z Kravař a z Pernštejna. Kostel je dlouhý 47,6 metru a leží v nadmořské výšce 425 metrů. Je zasvěcen sv. Mikuláši z Myry, patronu dětí, obchodníků a lidí ohrožených vodním živlem.
Po generální opravě byl chrám znovu posvěcen 24. června 1679. K této události se vztahuje svatojánská pouť, která se koná v neděli kolem tohoto data. Z dřívějšího vybavení se po náboženských konfliktech dochovala mimo jiné dřevěná socha Panny Marie z první poloviny 14. století; většina současného zařízení je barokní. V 18. století přibyla na severní straně kaple Bolestné Panny Marie a panská oratoř. Později se upravovaly také vstupy a vnitřní výzdoba.
Kdy se do věže podívat
Kostel najdete na adrese Náměstí 16/18. Přes den bývá běžně otevřený, jeho režim se však může měnit podle bohoslužeb a církevních akcí. Věž se zpřístupňuje především v letních měsících. Farnost tehdy pořádá také komentované prohlídky; návštěvu větší skupiny lze domluvit předem. Kostel se zapojuje i do Noci kostelů, kdy se otevírají rovněž běžně nepřístupná místa. Na výstup je potřeba počítat se schodištěm a omezenou přístupností pro osoby se sníženou pohyblivostí.