Největší skalní mísa na Smolném vrchu má průměr zhruba metr a půl a pojme asi 65 litrů vody. Přestože její tvar může připomínat lidskou práci, prohlubeň vznikla přirozeně působením vody a zvětráváním žuly. Podobných útvarů je na vrcholových skalách víc.
Smolný vrch leží v katastru Velké Kraše na Jesenicku a dosahuje nadmořské výšky 404 metrů. Přibližně čtyři hektary kolem skal jsou od roku 1971 chráněné jako národní přírodní památka. Vedle geologických zajímavostí tu návštěvníky čeká lesní prostředí a místo opředené pověstmi.
Pěšinou z Velké Kraše nebo Černé Vody
Ke skalám se dá dojít po schůdné pěšině. Z Velké Kraše je cesta dlouhá přibližně 4,3 kilometru, z Černé Vody asi 3,8 kilometru. Smolný vrch leží také zhruba 1,5 kilometru východně od Kobylé nad Vidnavkou. Protože skalisko nemá vlastní běžnou poštovní adresu, trasu je třeba hledat v mapě.
Vrcholové skály slouží jako vyhlídka a přístup k nim usnadňuje zábradlí. Podle ochrany přírody tu bylo už na počátku 20. století. Do skály jsou vytesané schody s nápisem 1879 AK. Výhled dnes může omezovat vzrostlý les, samotné skalní místo je však zajímavé i bez širokého panoramatu. Za mokra mohou být kameny i pěšina kluzké, proto se hodí pevná obuv.
Jak vznikly skalní mísy
Smolný vrch je součástí žulovského plutonu. Zdejší hornina, známá také jako slezská žula, je světlá a středně až hrubě zrnitá. Při takzvané kulovité odlučnosti se rozpadala do zaoblených bloků a na jejich povrchu se postupně utvářely misky, žlábky i výklenky.
Podílela se na tom srážková voda i chemické a biochemické zvětrávání. Proces podle odborných výkladů začal už v teplejším podnebí třetihor. Později oblast ovlivnilo pevninské zalednění, ledovec však Smolný vrch přímo neobrousil. Během zalednění měl vystupovat nad jeho povrch jako takzvaný nunatak.
Kromě mís jsou ve skalách k vidění také sedadla a křesla, tafoni, výklenky a žlábkové škrapy. Dohromady ukazují, jak voda, počasí a čas měnily zdejší žulu.
Pověsti o Venušině lidu
Zvláštní podoba skal dala vzniknout vyprávěním o Venušině lidu. Podle místních pověstí žijí na Smolném vrchu drobné a laskavé bytosti podobné skřítkům. S některými mísami se spojovaly také příběhy o magické moci, sňatku nebo těhotenství po usednutí do prohlubně.
V minulosti lidé někdy pokládali skalní mísy za pozůstatky obětních obřadů. Jejich vznik ale vysvětluje přirozené zvětrávání žuly. Pověsti zůstávají součástí místního vyprávění, nikoli doloženým popisem historických událostí.
Lesní rezervace s vzácnými druhy
Okolí skal pokrývá smíšený les, v němž převažují borovice lesní a buky. Na vrcholu se zachoval fragment reliktního acidofilního boru s vřesem, borůvkou a brusinkou. Chráněné území je cenné nejen svými skalními tvary, ale také rostlinami a živočichy.
Byl zde zaznamenán vzácný brouk Abdera triguttata i několik druhů netopýrů, mezi nimi kriticky ohrožený netopýr velký a netopýr brvitý. Při pohybu po lokalitě je proto důležité držet se přístupové pěšiny, nepoškozovat vegetaci ani zasahovat do skalních mís. Lezení po nejcennějších skalních útvarech není vhodné.