K hřbitovnímu kostelu svaté Máří Magdalény se z Velhartic vydáte do otevřené krajiny jihozápadně od obce. Cesta vede mezi poli a loukami a od kostela se otevírá výhled do okolí i na nedaleký hrad Velhartice. Součástí areálu je kromě samotné stavby také hřbitov, ohradní zeď a kamenná brána.
Na severním štítu kostela jsou patrné tmavé skvrny, které z určitého odstupu připomínají ženský obličej. Nejlépe bývají vidět ze silnice mezi Velharticemi a Nemilkovem; přímo u zdi jejich tvar tolik nevynikne. Omítka se opravuje a její stav se mění, takže lešení nebo nový povrch mohou obrazec na čas zakrýt či pozměnit.
Gotický kostel s dlouhou historií
Stavba kostela začala v roce 1373. Původně byl zasvěcen Božímu tělu, nyní nese jméno svaté Máří Magdalény. V 16. století prošel pozdně gotickou přestavbou, z níž se zachovala mimo jiné hřbitovní brána, některé portály a severovýchodní předsíň s diamantovou, také sklípkovou klenbou.
Kostel je jednolodní gotická stavba. Jeho podobu později ovlivnily další úpravy: v 19. století se měnila okna, klenba presbytáře i kruchta. Od 3. května 1958 je zapsán jako nemovitá kulturní památka.
Pověst připomíná Svatební košili
Podle místního vyprávění truchlila dívka nad smrtí svého milého, který padl v boji. Zemřelý se jí měl vrátit a odvést ji na hřbitov. Motiv návratu mrtvého milého a děsivého nočního setkání připomíná děj Erbenovy balady Svatební košile.
Není však doloženo, že Karel Jaromír Erben Velhartice navštívil nebo že právě zde našel inspiraci pro svou báseň. Spojení kostela s baladou je místní tradice. Tvář ve štítu pak lidé vykládali jako podobu nešťastné dívky, tragicky zemřelé ženy nebo hradní paní. Vyprávění o pohanském pohřebišti, oživování mrtvých či magických obřadech odborné památkové podklady nepotvrzují. Ověřitelným prvkem zůstávají samotné skvrny a jejich podobnost s lidskou tváří.
Velhartická archa má dnes jiné místo
Kostel kdysi ukrýval pozdně gotický třídílný oltář, který vznikl přibližně kolem roku 1500 a je známý jako Velhartická archa. V roce 1902 jej koupilo Národní muzeum. Dochované části jsou nyní vystaveny ve sbírce starého umění Národní galerie v pražském Anežském klášteře, nikoli ve Velharticích.
Stavba dlouho chátrala. Od roku 2009 se na její záchraně podílí místní občanské sdružení společně s farností. Opraveny byly mimo jiné střecha a okna, další práce se zaměřily na poškozenou omítku. První etapa novějšího projektu se týkala štítové zdi s údajnou tváří.
Exteriér i hřbitov jsou přístupné jako pietní místo. Interiér bývá otevřený především při bohoslužbách, kulturních akcích nebo po předchozí domluvě. Výlet lze spojit s prohlídkou hradu Velhartice, návštěvou židovského hřbitova nebo cestou k zámku Nemilkov. Při fotografování je třeba respektovat klid a pietní charakter hřbitova.