Do podzemí se u Velenic nevydala příroda, ale lidé: komory a chodby v pískovci vznikly těžbou. Na zhruba dvoukilometrovém úseku údolí Svitávky mezi Svitavou a Velenicemi se zachovaly různé části tohoto rozsáhlého komplexu, skalní pilíře i zbytky průmyslového náhonu. Pusté kostely jsou společným označením celé soustavy; Pekelné doly představují její konkrétní část níže po proudu.
Od písku pro sklo k podzemní továrně
Pískovec a křemičitý písek se tu těžily nejpozději od 18. století. Vydobytý materiál se drtil a třídil, protože jednotlivé velikosti zrn sloužily při broušení skla a zrcadel v okolních provozech. S průmyslovou činností souvisel i náhon, jehož část vedla pod zemí. Voda do něj přitékala po úpravě toku Svitávky přes jez. Náhon měřil přibližně 300 metrů a ve skalách zůstaly vytesané letopočty 1779 a 1872.
Asi kilometr směrem k Velenicím nechal hrabě Karel Kinský v roce 1854 postavit zrcadlárnu Rabštejn. Některé její výrobní prostory byly přímo ve skalním masivu. Obě místní zrcadlárny skončily až v souvislosti s hospodářskou krizí ve třicátých letech 20. století.
V listopadu 1944 získaly některé komory válečné využití. Firma Weser Flugzeugbau, označovaná zkratkou WFG, v nich zřídila podzemní továrnu; jedna část dostala název Nautilus. Plánovala se tu výroba gyroskopů a později leteckých kanónů MK 108, provoz se však výrazně nerozběhl. Překážkou byl nedostatek kvalifikovaných pracovníků, technické potíže i omezený přesun zařízení z Polska. Prameny uvádějí rozdílné počty nuceně nasazených lidí.
Po válce sloužily prostory například ke skladování brambor a zeleniny. Později chátraly a hromadil se v nich odpad. Změna přišla v roce 2003, kdy zde vznikl motorkářský klub Pekelné doly. Komory se následně vyčistily a upravily pro dnešní využití.
Filmové peklo a skutečné podzemí
Nejznámější filmovou stopu tu zanechala pohádka S čerty nejsou žerty, která se v Pustých kostelech natáčela v roce 1984. Skutečné skalní prostory posloužily jako peklo. Před natáčením je vyklidili; předtím se v nich skladovaly brambory.
Na plátně působí podzemí rozlehleji než ve skutečnosti. Filmaři dosáhli tohoto dojmu mimo jiné širokoúhlým objektivem a úpravami míst natáčení. Jednotlivé záběry navíc nevznikaly pouze v dnešních Pekelných dolech, ale také v dalších částech Pustých kostelů. V areálu se podle regionálních filmových přehledů natáčely i pohádky Nejkrásnější hádanka a Princezna a písař; nejvýraznější doloženou filmovou kapitolou zůstává příběh čertovské pohádky.
Různé komory, různé rozměry
Samotné Pekelné doly sahají zhruba 60 metrů do skály, na šířku mají přibližně 140 metrů a jejich výška dosahuje až 3,5 metru. Strop podpírá asi třicet mohutných pilířů. Jiné komory v Pustých kostelech vypadají odlišně: prostor u silnice nese šestnáct skalních sloupů a v minulosti mohl být opakovaně zaplavován. Část těchto míst proto vyplnily říční sedimenty.
Celý komplex tvoří umělé podzemí vysekané v pískovcích jizerského souvrství, nikoli přírodní krasová jeskyně. V březnu 2020 se v části u náhonu zřítil na turistickou trasu velký blok pískovce. Jednotlivé úseky se mohou lišit stavem i přístupností, proto je třeba respektovat uzávěry a pokyny provozovatele a nevstupovat do míst, která nejsou určena návštěvníkům.
Podzemní klub s teplotou kolem 12 stupňů
Dnešní Pekelné doly slouží jako motorkářský klub, občerstvení i turistické místo. Za stanovených podmínek mohou motorkáři zajet přímo do podzemí a zaparkovat pod skalním stropem. Provozovatel požaduje, aby uvnitř netúrovali motory ani neprováděli gumování. Teplota v podzemí se po celý rok pohybuje přibližně kolem 12 °C, takže se hodí teplejší oblečení a pevná obuv. Přístupnost se mění podle sezony, akcí, počasí a pokynů majitele. Součástí zázemí je také tematická expozice Purgatory inspirovaná řeckým podsvětím.