Z návsi v Režném Újezdě vede na Borečský vrch přibližně tříkilometrová okružní naučná stezka. Má devět zastavení a dvě vyhlídky, odkud se otevírají pohledy například na Milešovku, Lovos, Radobýl, Sedlo a Ovčín. Největší pozornost ale často přitáhne dění přímo na kopci: v zimě z jeho vrcholu vychází teplý vlhký vzduch, zatímco v létě se na úpatí mohou objevit chladné vývěry.
Vzduch proudí puklinami v trachytu
Borečský vrch není aktivní sopka a jeho výdechy nejsou sopečnými plyny. Masiv tvoří trachyt, hornina prostoupená puklinami a dutinami. Ty propojují vrcholovou část s balvanitou sutí na úpatí a vytvářejí průchod pro vzduch, který kopcem proudí jako komínem otevřeným na obou koncích.
V chladném období se u úpatí nasává studený vzduch. Uvnitř kopce se ohřeje, zvlhne a stoupá k vrcholu. Za mrazivých dní je jeho výstup dobře vidět: vodní pára kondenzuje a na kamenech se může tvořit ojínění, někdy také rampouchy. Teplota vzduchu vycházejícího z vrcholových puklin může podle podmínek dosáhnout přibližně 16 °C. Některá měření zaznamenala rozdíl proti okolnímu vzduchu až 18 °C. Výraznost jevu závisí na počasí, teplotním rozdílu i na tom, jak volně může vzduch puklinami procházet.
Teplým zimním výdechům se odborně říká ventaroly. V létě se proudění obrací, takže pro chladný vzduch vycházející ze sutí se používají také označení studené vývěry nebo ledové jámy.
V létě se ochlazuje úpatí
V teplé části roku vstupuje do systému vzduch ve vyšších partiích kopce. Uvnitř masivu se ochladí, klesá puklinami dolů a na úpatí se dostává ven přes suť. Na některých místech je chladný proud možné pocítit a vytváří tam drobné ostrůvky s odlišným mikroklimatem. Na začátku léta se v nich mohou držet zbytky ledu.
Boreč tedy neochlazuje široké okolí, ale na úpatí nabízí místní přírodní chladicí efekt. Studené vývěry nejsou všude kolem kopce stejně silné a nemusí být patrné při každé návštěvě. Proudění navíc mohou oslabovat vrcholové jámy, které zarůstají nebo se zanášejí půdou a sutí.
Chráněné území s neobvyklou květenou
Odlišné teplotní a vlhkostní poměry jsou důležité také pro rostliny a živočichy. U ventarol na vrcholu roste borečka vzácná, drobná játrovka středomořského původu. Borečský vrch je jejím jediným známým nalezištěm v Česku. Na svazích se vyskytuje také kriticky ohrožený koniklec otevřený, bělozářka liliovitá, kosatec bezlistý a řeřišničník skalní. Chladné sutě poskytují útočiště i některým druhům hmyzu, které zde zůstaly po skončení poslední doby ledové.
Národní přírodní památkou je Borečský vrch od roku 1951. Chráněné území má přibližně 12 hektarů a leží v CHKO České středohoří. Evropsky významná lokalita Borečský vrch v soustavě Natura 2000 zabírá zhruba 34 hektarů. Ochrana zahrnuje nejen vývěry, ale také skalní vegetaci, suché trávníky a teplomilné i suchomilné křoviny.
Na vrchol také z osady Boreč
Kromě okruhu z Režného Újezdu lze vyrazit z osady Boreč po Tyršově stezce a zelené turistické značce. Tato varianta tvoří okruh dlouhý přibližně 4,5 kilometru. V zimě jsou výdechy nejlépe viditelné za mrazivého počasí; v létě se dají hledat chladné proudy u úpatí, jejich síla se však mění.
Boreč je citlivé chráněné území. Návštěvníci by proto měli zůstat na značených cestách, nevstupovat do puklin ani jam a nepoškozovat mechy či suťová pole. Průchodnost ventarol i neporušený povrch jsou důležité pro zachování zdejšího neobvyklého mikroklimatu.