Žíšovská tvrz se nachází přibližně 150 metrů od kostela svatého Mikuláše, ve východní části vsi nad místním rybníkem. Na první pohled tu návštěvník neuvidí samostatný hradní nebo zámecký objekt. Pozůstatky tvrze jsou totiž součástí usedlostí čp. 18 a 19 a její někdejší podoba se během staletí téměř ztratila v pozdější zástavbě.
Středověké sídlo drobné šlechty
Žíšov a zdejší tvrz se v písemných pramenech poprvé objevují roku 1318, kdy je zmiňován Protivoj z Žíšova a Chmeliště. Ve 14. a 15. století se u místního panství vystřídali další držitelé. Kolem roku 1400 zde žili bratři Václav a Prokop ze Žíšova. Každému patřil vlastní dvůr a jeden z těchto dvorů byl spojen přímo s tvrzí.
Ves tedy nebyla jen součástí majetku většího panství. Sloužila také jako sídlo drobných šlechticů. Poslední zemané ze Žíšova, Václav a Rudolf, zemřeli podle historických údajů bez potomků v roce 1456. Jejich smrt následně vedla k dalším změnám ve vlastnictví zdejšího majetku.
Gotickou tvrz změnila renesance
V 16. století drželi Žíšov zemané z Údimě. Právě za jejich působení prošla původně gotická tvrz renesanční úpravou. Přesný rok přestavby není známý, její zařazení do 16. století je však jisté. I menší šlechtická sídla se tehdy měnila podle nového stavebního vkusu a požadavků na pohodlnější život.
Anna Amalie z Údimě prodala Žíšov roku 1601 Jindřichovi Něnkovskému z Medonos. Po její smrti přešel statek na Heralta Václava Libštejnského z Kolovrat. Ten 19. února 1628 věnoval celý žíšovský statek kutnohorské jezuitské koleji.
Letní sídlo kutnohorských jezuitů
Jezuité Žíšov připojili ke svému statku v Křeseticích. Upravenou tvrz pak využívali jako letní sídlo neboli rezidenci. Objekt tím přišel o svou původní roli centra samostatného drobného panství a stal se součástí hospodářského i správního zázemí koleje.
Jezuitské období skončilo po zrušení řádu v roce 1773. Žíšov následně připadl náboženskému, respektive studijnímu fondu. Roku 1785 byl zdejší dvůr rozdělen na dvě části a bývalá tvrz se proměnila ve dvě poddanské usedlosti. Od té doby její stavební vývoj stále více určovalo běžné hospodářské využití.
Hospodářský areál a pozdější opravy
Jako hospodářská usedlost sloužil objekt až do první poloviny 20. století, podle regionálních památkových údajů do počátku 50. let. Poté v něm sídlily kanceláře zemědělského družstva. Od roku 1970 zůstal prázdný, v průběhu 70. let však prošel částečnou opravou. Později se v něm zřídila kulturní místnost, která je uváděna také pro období kolem 80. let.
Postupná rekonstrukce měla začít v roce 2005. Ani dnešní stav už ale neumožňuje snadno oddělit původní tvrz od pozdějších staveb. Areál je rozdělen mezi dvě popisná čísla a další úpravy značně setřely jeho historický vzhled. Význam místa proto spočívá také v tom, že se zde na jednom prostoru dochovaly stopy několika různých etap využití.
Místo k zahlédnutí, nikoli běžná prohlídka
Žíšovská tvrz je nemovitou kulturní památkou a zároveň významnou archeologickou lokalitou typu tvrz, zaniklý areál. Tvrziště tvoří mírně vyvýšené místo v prostoru dnešních usedlostí čp. 18 a 19. Archeologické stopy tak mohou připomínat původní sídlo i přesto, že jeho někdejší architektura už není na povrchu dobře čitelná.
Protože je areál soukromý, není běžně přístupný veřejnosti. Při procházce Žíšovem lze místo pozorovat pouze z veřejných prostor nad rybníkem; na pozemky usedlostí se bez svolení vlastníků vstupovat nesmí.