Blansek leží na skalnatém výběžku nad Pustým žlebem, přímo naproti vstupu do Punkevních jeskyní. Zatímco Macocha a podzemí Moravského krasu přitahují velké množství návštěvníků, zřícenina zůstává trochu stranou jejich hlavních tras. Nabízí tak pohled na zdejší krajinu z jiné perspektivy: vedle jeskyní a krasových útvarů tu zanechala výraznou stopu také středověká historie.
Od Nových Dvorů k hradu
Jedním z nástupních míst k výletu je osada Nové Dvory. Odtud vede cesta kolem Novodvorské aleje, která směřuje ke zřícenině. Alej tvoří šedesát památných lip malolistých a velkolistých a sama je výraznou součástí cesty krajinou Moravského krasu.
Blansek lze zařadit také do výpravy k Punkevním jeskyním, Macoše a vyvěračkám Punkvy. Naučná trasa Pustým žlebem měří přibližně osm kilometrů a její obtížnost je střední. Hrad nemá pokladnu ani pravidelné prohlídky; je zastávkou na trase i příležitostí vnímat okolní krajinu v souvislostech.
Sídlo olomouckého biskupa
Hrad vznikl po polovině 13. století, pravděpodobně v jeho třetí čtvrtině. Za zakladatele je považován olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku, jedna z významných osobností středověké Moravy. Blansek sloužil jako správní a mocenské centrum rozsáhlého biskupského lenního systému, do něhož patřilo více než třicet manů.
Prameny hrad dokládají nejpozději roku 1275, některé odborné evidence uvádějí jako první zmínku rok 1271. Rozdíl vychází z odlišného výkladu písemných pramenů. Jeho poloha na výběžku nad kaňonem poskytovala přirozenou ochranu a umožňovala kontrolu okolního území.
Rozsáhlý hradní areál
Blansek byl dvojdílným hradem. Zadní část chránila kamenná hradba, val a dvojitý příkop. V přední části stála mimo jiné hranolová věž a další hradba, kterou doplňoval příkop. Ve 14. století přibylo předhradí a celý areál se rozšířil.
Obranné prvky využívaly členitost terénu: křídlové zdi vybíhaly do svahů a komplikovaly přístup k příkopům před hradním jádrem. Dnes zůstala především torza zdí a terénní nerovnosti, podle nichž se dá původní půdorys částečně číst.
Mezi držitele či správce Blanseku patřili Erhart z Kunštátu a Skal, Aleš z Kunštátu a Lysic, Vilém Zajíc z Valdeka nebo Jan ze Studnic. Ve 14. a 15. století byl hrad součástí systému biskupských lén a zástav, který vypovídá také o správě rozsáhlého církevního území.
Požár a opuštění hradu
Blansek se pojí s konflikty 15. století i s husitským obdobím. Odborné poznatky připouštějí, že byl obléhán, jistý doklad o jeho dobytí během husitských válek ale neexistuje. Opuštěn byl nejpozději kolem roku 1461 a archeologické nálezy pravděpodobně spojují jeho zánik s požárem.
Povrchové sběry a výzkumy přinesly množství keramiky, zejména z období od druhé poloviny 14. století do první třetiny 15. století. Nálezy podle památkové péče naznačují poměrně vysokou životní úroveň zdejších obyvatel.
Zřícenina v havarijním stavu
Blansek je kulturní památkou od roku 1958 a významnou archeologickou lokalitou. Zároveň utváří krajinný ráz Pustého žlebu. Stav zříceniny je však havarijní: koruny zdiva jsou rozvolněné, spodní části poškozuje mráz a hrozí zřícení konstrukcí do hlubokého údolí Punkvy.
Nelezte proto po zdech, nevstupujte do nestabilních částí a nezdržujte se těsně pod hradními konstrukcemi. Respektujte značení, případná omezení a pokyny Správy CHKO Moravský kras. Zůstaňte na značených cestách a nezasahujte do archeologických pozůstatků.
V roce 2026 si CHKO Moravský kras připomíná 70 let od vyhlášení. Blansek ukazuje, že ochrana tohoto území se vedle jeskyní a lesů týká také cenných stop lidské minulosti.