Na Helfenburk se jde několik kilometrů lesem z Úštěka nebo od dalších výchozích míst. Hrad se dlouho ukrývá v členité krajině Hrádeckého a Ptačího dolu; pak se mezi stromy objeví skalní ostrožna obestavěná mohutnými hradbami. Výlet tak nabízí spíš atmosféru středověké pevnosti sevřené pískovci než široké výhledy do krajiny.
Jak se k hradu dostat
Značená turistická trasa vede k Helfenburku z Úštěka. Vyrazit lze také od Ostré nebo z Rašovic. Právě z Rašovic vede nejkratší přístupová varianta, kterou turistické materiály uvádějí jako vhodnou i pro méně zdatné. Lesní cesty mají nerovný povrch, místy vedou úzkými pěšinami a čeká na nich převýšení, takže se hodí pevná obuv.
Výlet je možné spojit s barokní Kalvárií u Ostré, odkud se otevírá výrazný pohled na České středohoří. V okolí stojí za pozornost také historický Úštěk, Ptačí domky, Hřídelík, Ronov a Chudý hrádek.
Hrad, který vyrostl ze skal
Počátky Helfenburku spadají do první poloviny 14. století. První spolehlivá písemná zpráva o něm pochází z roku 1375, kdy Hanuš z Helfenburku hrad prodal pražskému arcibiskupství. Arcibiskupové tím posilovali správu a ochranu svých statků na pravém břehu Labe, mimo jiné v okolí Roudnice. Z Helfenburku se později stalo centrum panství zahrnujícího vesnice i městečko Hošťku.
Rozsáhlejší přestavbu zahájil arcibiskup Jan Očko z Vlašimi a jeho nástupce Jan z Jenštejna hrad dále rozšířil a opevnil. S jeho působením se pojí hranolová věž a mohutnější obranný systém. Když Jenštejn opustil arcibiskupský úřad, vyhradil si Helfenburk jako své sídlo. Podle tradovaného vyprávění sem během sporu s králem Václavem IV. převezl část svatovítských klenotů, relikvií a knih; doložená skutečnost to ale není.
Dodnes je patrná obvodová hradba dlouhá přibližně 277 metrů, která místy dosahuje výšky až dvanácti metrů. Dochovalo se cimbuří, několik bran, střílny i zbytky prvků někdejšího padacího mostu. Stavitelé zapojili do obrany pískovcový terén a část prostor vytesali přímo do skály. Dominantou areálu je hranolová věž vysoká zhruba třicet metrů. Je-li přístupná, otevírá se z ní pohled do okolní krajiny.
Od opuštěného sídla k romantické zřícenině
Význam hradu během 15. a 16. století postupně klesal. Po Bílé hoře se podle městských materiálů dostal do rukou jezuitů z Liběšic a připadl k úštěckému panství. Později chátral, v 19. století se však stal oblíbeným místem malířů a poutníků. S Helfenburkem se spojuje také Karel Hynek Mácha, jeho návštěva se ale uvádí jako tradice, nikoli jako jistě doložená událost.
Podobu zříceniny změnily také úpravy v 19. století. Německý průmyslník Josef von Schroll nechal podle dostupných údajů přestavět věž a kolem roku 1889 ji využíval jako letní sídlo. Ve druhé polovině 20. století se o záchranu památky starali dobrovolníci a trampové. Od 90. let pokračovaly archeologické práce i úpravy areálu; dnes o Helfenburk pečuje Spolek Hrádek.
Odkud se vzal Opičí hrad
Místní pověst vypráví o opicích, které uprchly jistému šlechtici a zabydlely se na opuštěném hradě. Měly se rozmnožit a vyrážet do okolních vesnic, kde si s nimi lidé údajně nevěděli rady. Nakonec proti nim muselo zasáhnout císařské vojsko. Opice patří do legendy, označení hradu má ale i starší jazykovou stopu: prameny spojované s Bohuslavem Balbínem připomínají názvy Affenburg či Affenburk, tedy Opičí hrad. Ty mohly pozdější vyprávění podpořit.
Areál bývá volně přístupný po celý rok, režim věže se však může měnit podle toho, zda je přítomná služba dobrovolníků. Možnosti jejího zpřístupnění lze zjistit u města Úštěk nebo v místním informačním centru.