V západním křídle zámku v Uherčicích se 23. srpna 2025 otevřela návštěvníkům trasa Barokní apartmán. Čtyři obnovené místnosti přibližují výzdobu z konce 17. století a ukazují, kolik práce se skrývá za návratem historických prostor do dobrého stavu. Zámek ale není jen souborem reprezentačních sálů: jeho půdy a sklepy využívají také netopýři.
Čtyři místnosti po náročné obnově
Barokní apartmán představuje části portrétní a erbovní galerie, historické stolní nádobí, tapiserie i ložnici s alk||||ovnou a bohatou štukovou výzdobou. Zaujme také cestovní lůžko s baldachýnem, které je spojováno s vojevůdcem Rombaldem XIII. z rodu Collalto.
Stavební obnova apartmánu stála přibližně devět milionů korun, restaurování vyšlo téměř na 2,5 milionu. Nová trasa navazuje na další zpřístupněné prostory: v severním křídle se od roku 2022 prochází také apartmán hraběte Odoarda III. Collalto, Banketní sál a další salonky.
Od gotické tvrze k renesančnímu sídlu
První písemná zmínka o Uherčicích pochází z roku 1310. Později zde stála pozdně gotická tvrz, která se v letech 1552 až 1564 změnila v renesanční zámek inspirovaný severoitalskou architekturou. Nejvýraznější rozmach areálu nastal v poslední čtvrtině 16. století za Streinů ze Švarcenavy.
Rozsáhlý komplex zahrnuje několik zámeckých křídel, arkády, hospodářský dvůr, předzámčí i zahrady. Renesanční stavba se v dalších obdobích doplnila o barokní a klasicistní prvky, a proto se Uherčicím někdy říká učebnice slohů. K barokní podobě interiérů přispěli vídeňský stavitel Francesco Martinelli a štukatér Baldassaro Fontana. Uherčické štuky patří k vrcholům jeho moravské tvorby.
V severním křídle se nachází také Banketní sál z roku 1802. Jeho výzdoba je jedním z náročných restaurátorských úkolů, stejně jako řada dalších poškozených částí zámku.
Obnova pokračuje před očima návštěvníků
Po druhé světové válce využívaly zámek mimo jiné státní statek a vojsko. Nevhodné zacházení a dlouhé období zanedbávání přivedly areál v 80. letech téměř k zániku. Pod správu památkového ústavu přešel v roce 1995 a rozsáhlá obnova začala následující rok.
Část interiérů se otevřela veřejnosti už v létě 1996, přestože práce dál pokračovaly. Uherčice tak nenabízejí jen hotové, dokonale uzavřené historické kulisy. Vedle opravených místností lze na některých místech vnímat i následky chátrání a postupné proměny zámku.
V předchozích etapách se obnovily například konírny, obě nádvoří, sala terrena, části fasád, drobná zahradní architektura i zázemí pro návštěvníky.
Půdy a sklepy patří také vrápencům
Zámek je součástí evropsky významné lokality Natura 2000 s názvem Uherčice – zámek. Předmětem ochrany je vrápenec malý. V létě využívá zámeckou půdu mateřská kolonie, v níž samice přivádějí na svět mláďata. Vhodné prostředí k lovu nabízí okolní park s rozvolněnými porosty, který navazuje na údolí Blatnice.
V zimě se netopýři ukrývají ve sklepích. Kromě vrápence malého zde zaznamenali dalších osm druhů, mezi nimi netopýra černého a netopýra řasnatého. Různé části areálu tak zvířatům slouží v odlišných obdobích roku.
Výskyt chráněných netopýrů ovlivňuje také obnovu střech a půd. Rekonstrukce musí počítat s ochranou živočichů i historických konstrukcí. Půdy a sklepy proto nejsou běžnou součástí návštěvnických tras.
Zahrady a někdejší lihovar
K zámku náleží zahrady a park. Francouzskou zahradu přetvořili kolem 20. let 19. století v přírodně krajinářském duchu a navázali ji na anglický park. Při procházce se dochoval obelisk i umělá hradní zřícenina.
Samostatný okruh Zámecký lihovar přibližuje hospodářské zázemí panství. Líh se tu pálil až do roku 1969 a dochovalo se původní vybavení včetně parního stroje a transmise. Nabídka prohlídkových tras, otevírací doba i přístupnost jednotlivých částí se v průběhu roku mění.