V Týnci na úpatí Šumavy můžete navštívit zámek, který spojuje výraznou barokní architekturu s díly Josefa Váchala a současných umělců. Komentovaná prohlídka trvá přibližně 50 minut a vede slavnostním patrem, pokoji Kolowratů, pokojem barokního kavalíra, kolem kabinetu s původními freskami i zámeckou kaplí. Samostatná trasa představuje Váchalovu tvorbu a jeho vazbu na Týnec.
Barokní palác u Klatov
Rozměry zámku jsou patrné už zvenčí: hlavní budova je přibližně 65 metrů dlouhá a její průčelí má 19 okenních os. Střed stavby zvýrazňuje oválný rizalit, v němž se nachází vestibul a reprezentační oválný sál. Zámek měl připomínat palác vídeňského typu a řadí se k významným raným příkladům vrcholně barokní rezidence v Čechách.
Stavba začala kolem roku 1700 na takzvané zelené louce. Objednal ji Maxmilián Norbert Krakowský z Kolowrat. Autorství návrhu je na základě uměleckohistorického rozboru připisováno Giovannimu Battistovi Alliprandimu, jehož tvorba navazovala na evropský vrcholný barok a okruh vídeňského architekta Johanna Bernharda Fischera von Erlach. Ve starších materiálech se však objevuje i jiné jméno.
Hrubá stavba byla hotová po roce 1710 a většina prací skončila před rokem 1724. Dokončení celého záměru se protáhlo až do roku 1760 a nákladná výstavba rodinu zatížila dluhy. Po smrti Maxmiliána Norberta v roce 1721 proto majetek přešel pod nucenou správu.
Nad hlavním vchodem stojí na balkoně sochy Junony a Herkula. V interiéru se zachoval například kabinet s malbami Francesca Samaria, které zachycují dvory týneckého panství; v jednom z pokojů jsou fresky připisované Františku Lemariemu. Zámecký park prošel proměnou od barokního a rokokového uspořádání ke krajinářskému parku anglického typu. Jeho výraznou stavbou je pozdně empírový altán z roku 1845.
Hotel, slavní hosté a roky chátrání
Kolowratové vlastnili Týnec do roku 1927. Poté zámek koupil stavební inženýr a mecenáš Jaroslav Josef Polívka. Dokončil západní trakt, zavedl vodovod a zřídil v budově luxusní hotel se 45 pokoji. Mezi jeho hosty patřili Adolf Loos, Alfons Mucha, Jan a Rafael Kubelíkovi, Karel Hašler i Josef Váchal. Polívka později v emigraci spolupracoval s Frankem Lloydem Wrightem.
S historií zámku je spojen také Alexander Kolowrat, známý jako Sascha. Byl automobilovým a motocyklovým závodníkem, letcem a průkopníkem filmového průmyslu. Zároveň šlo o posledního člena rodu Kolowratů, který Týnec vlastnil.
Po druhé světové válce objekt využívala německá armáda, následně sloužil jako sirotčinec, zařízení pro tělesně postižené děti a později Československé lidové armádě. Po roce 1989 se neuskutečnil plán proměnit zámek v hotel a kasino a budova začala znovu rychle chátrat. Zatékalo do ní, měla narušenou statiku a poškozené nebo zničené stropy, okna, dveře i podlahy.
Obnova hlavní budovy trvala čtvrt století
Zlom přišel na konci roku 1999, kdy zámek koupil sběratel a restaurátor umění Jan Pelánek Lazarowitz. Od roku 2005 se na jeho záchraně podílí také manželka Hana Jirmusová Lazarowitz. Vedle obnovy památky chtěli vytvořit umělecké centrum a muzeum moderního umění.
Práce na hlavní budově trvaly přibližně 25 let a skončily v roce 2023. Při opravách se ve velké míře využívaly tradiční materiály a historické řemeslné postupy. Projekt podpořily soukromé prostředky, Ministerstvo kultury, Plzeňský kraj i evropský program IROP. Za spojení rekonstrukce s prezentací současného umění získal zámek titul Stavba roku Plzeňského kraje 2023. Národní kulturní památkou je od roku 2014.
Opravená je především hlavní budova, nikoli celý areál. Další práce se týkají hospodářských objektů, terénních úprav, vyhlídkového altánu i případného pivovaru. Také podkroví připomíná složitou minulost stavby: původní barokní krov byl odstraněn a nahradila ho nevhodná ocelová konstrukce s asfaltovým šindelem.
Josef Váchal a umění v zámeckých sálech
Zámek se veřejnosti poprvé otevřel o Velikonocích 2024. Kromě historických interiérů nabízí sbírku Josefa Váchala, významné osobnosti českého moderního umění, která byla spojená s Pošumavím. Návštěvníci uvidí jeho kresby, dřevořezy, dřevoryty, knihy, olejomalby i exlibris.
Některá díla se vztahují přímo k Týnci. Patří mezi ně Týnská strašidla, Hotel Zámek Týnec v plném provozu nebo Vraždění v Týnském zámku. Sbírka zahrnuje také práce Šumava umírající a romantická, Ďáblova zahrádka aneb Přírodopis strašidel a Dřevorytcova domácnost.
Váchal v Týnci pobýval a roku 1931 zde pracoval na knize Šumava umírající a romantická. Část času trávil v zahradním domku. Zámecká kolekce tak připomíná nejen jeho tvorbu, ale i konkrétní místo a období, v němž vznikala.
Historické místnosti doplňují nástropní malby současných autorů. Podíleli se na nich Tomáš Císařovský, Alena Anderlová, Pavel Žilák, Luděk Rathouský, Tets Ohnari a Jiří Surůvka. Zámecké sály slouží také výstavám, koncertům, divadlu a tvůrčí práci umělců. Během sezony bývá zámek otevřen od středy do neděle, mimo hlavní sezonu v omezenějším režimu; skupinové návštěvy je třeba objednat s předstihem.