V lese severně od Týnce narazíte na zříceninu kaple, v níž se barokní architektura potkává se současným uměním. Podlaha v obvodových zdech dostala podobu zvlněné hladiny po dopadu kapky. Instalaci vytvořila Kristýna Kužvartová a nazvala ji Kapka aneb Hladina hloubky. Neobnovuje původní vzhled stavby, ale pracuje s otevřeným prostorem, do něhož dnes vstupuje obloha i les.
Součást promyšlené krajiny
Kaple stojí nedaleko Lorety a její poloha souvisela s týneckým zámkem: patrová stavba čtvercového půdorysu byla přesně umístěna v jeho ose. Její výstavba začala před rokem 1720 z podnětu Maxmiliána Norberta Krakovského z Kolowrat. Plány připravil architekt Marco Antonio Gilmetti a dokončení se kaple dočkala přibližně kolem roku 1730, za Maxmiliánova syna Jana Josefa Hyacinta.
Kaple tak patřila k širšímu obrazu šlechtického panství, který zahrnoval nejen zámek, ale také okolní krajinu a duchovní stavby. Dnes už spojení s osou zámku nemusí být v terénu na první pohled patrné. Její umístění však připomíná, že ani lesní sakrální stavba nevznikala jako osamocený bod.
Od kaple k rozhledně
Roku 1783 kaple zanikla jako fungující církevní stavba v důsledku josefínských reforem. Později ji koupil nový majitel a část zdiva nechal rozebrat. Materiál se využil při stavbě domu v Klatovech, zatímco část vybavení putovala do dalších sakrálních staveb v okolí.
Zachovaly se hlavně obvodové zdi. Stavba přišla o střechu i krov a její klenba je poškozená. Ještě před druhou světovou válkou měla zřícenina krátce nové využití jako rozhledna. Dnes zůstává především lesním torzem, v němž je dobře patrné, co z původního prostoru chybí.
Instalace z cihel, písku a štěrku
Dílo Kristýny Kužvartové vzniklo v rámci projektu Zaniklé a ohrožené kostely, který reagoval uměleckými zásahy na příběhy a atmosféru vybraných míst. Zvlněný motiv odkazuje na kruhy šířící se po hladině. Podle popisů instalaci tvoří přibližně sedm tisíc cihel doplněných štěrkem a pískem. Její přesné materiálové provedení se však z dostupných údajů nedá nezávisle potvrdit a není spolehlivě doloženo ani to, v jakém stavu je dnes.
Motiv vody ladí s krajinou, v níž se nacházejí rybníky. Jejich hladiny a lesní okolí rozšiřují dojem z návštěvy za hranice samotných zdí. Instalace přitom neukrývá chybějící střechu ani klenbu; její podoba vyniká právě ve spojení s nedokončeným, otevřeným prostorem.
Cesta od Týnce a Lorety
Ke kapli vede žlutá turistická značka spojující Týnec s Loretou. Z Lorety je to přibližně kilometr, z Týnce zhruba jeden a půl kilometru; jde o orientační vzdálenosti. Z Klatov se uvádí trasa přes Loretu dlouhá přibližně sedm kilometrů. Výlet lze spojit s procházkou kolem soustavy rybníků, popisované jako rezervace vodního ptactva, nebo s návštěvou Lorety.
Kaple leží v lese a nemá běžnou poštovní adresu. Pozemek je podle evidenčních údajů v soukromém vlastnictví, proto je třeba respektovat místní značení a nevstupovat do míst, kde je přístup omezen.