Ke zřícenině Zbořeného Kostelce se jde lesem do prudkého svahu. Nahoře se mezi skalami objeví zbytky hradu a výhled na Sázavu, která pod ostrohem obtéká protější vesnici. Hrad stojí na pravém břehu řeky nedaleko soutoku s Kamenickým potokem a jeho okolí je součástí lesnaté krajiny Posázaví.
Od královského hradu k opuštěným ruinám
Hrad se původně jmenoval Kostelec, případně Kostelec nad Sázavou. Jeho vznik se obvykle spojuje s vládou Václava II. a podle některých předpokladů mohl sloužit jako královské sídlo. Přesné datum založení ani nejstarší podoba stavby ale nejsou známé. První písemná zmínka se datuje buď do roku 1341, nebo 1342 a vývoj hradu zůstává v řadě podrobností nejasný.
Ve 14. století získal Kostelec do zástavy Oldřich Medek z Valdeka, který držel také nedaleký Týnec. Karel IV. hrad později vykoupil, následně se však znovu dostával do rukou různých zástavních držitelů. Poloha na ostrohu nad řekou nabízela nejen výhled do údolí, ale také možnost sledovat dění v okolí.
Obléhání, po kterém už hrad nevstal
V 15. století držel hrad Kuneš z Dubé, zvaný Rozkoš. Během mocenských střetů s Jiřím z Poděbrad odtud podnikal loupeživé výpady. Vojsko hrad obléhalo v letech 1449 až 1450 a v roce 1450 jej dobylo.
Po Kunešovi se pánem Kostelce stal Zdeněk Konopišťský ze Šternberka. Hrad nechal opravit a rozšířit, mimo jiné o nový palác. V roce 1467 ho však znovu dobylo vojsko Jiřího z Poděbrad. Tentokrát byl Kostelec pobořen a obnovy se už nedočkal.
Co z hradu zůstalo
Při procházení areálu lze najít části příkopu a valu, zbytek brány i vysoké zdi někdejších palácových budov. Dochovaly se také opěrné pilíře a pozůstatek okrouhlé věže nad řekou. Hrad měl parkán s relikty tří bran. V okolí stojí také předsunutá věž a jsou patrné zbytky obléhacích postavení včetně hlavního obléhacího tábora.
Ne všechny části se dají v terénu vyložit jednoznačně. Tmavé až načervenalé zdivo vyrůstá ze skalnatého podloží, při stavbě se podle regionálních údajů používala místní hornina zvaná peceradské gabro. Mezi ruinami se otevírají pohledy na Sázavu, jejichž podoba se mění s roční dobou.
Lesní okolí a výletní trasy
Zřícenina leží v přírodní rezervaci Čížov, která na ploše téměř šedesáti hektarů chrání členitý reliéf a poměrně zachovalé lesní ekosystémy. Rostou tu bučiny, suťové lesy, habry, lípy i duby. Pro oblast jsou typické také takzvané Posázavské smrky s větvemi nasazenými až ve vyšší části kmene.
Výlet lze zahájit v Týnci nad Sázavou a pokračovat přes Zbořený Kostelec, Ledce a Poříčí nad Sázavou pěšky nebo na kole. Cyklistická varianta měří přibližně 20 kilometrů a vede tudy také cyklotrasa číslo 19. Další možností je trasa ze Zbořeného Kostelce do Nespek, dlouhá zhruba 6,6 kilometru. Lokalitu lze zařadit i do pěšího, cyklistického nebo vodáckého výletu podél Sázavy.
Hrad je volně přístupný a nemá pokladnu ani pravidelnou otevírací dobu. Závěrečný výstup vede po strmé lesní stezce, která není vhodná pro kočárky ani kola; ty je lepší nechat pod svahem. Nerovný povrch může být za mokra kluzký a u skal i nad řekou je třeba počítat s tím, že nejde o zabezpečený návštěvnický okruh.
V Týnci nad Sázavou lze výlet spojit s návštěvou hradu, muzea, expozice týnecké kameniny a rozhledny v gotické věži. Pokračovat se dá také podél Sázavy ke kostelu svatého Bartoloměje v Ledcích. Karel Hynek Mácha navštěvoval Posázaví a zdejší dojmy se tradičně spojují s jeho sbírkou Pomněnky Zasázavské.