V Tupesích na Slovácku můžete nahlédnout do domu, kde se kdysi žilo i vyráběla keramika, a pak přes dvůr pokračovat do současné dílny. Muzeum propojuje vybavení tradičního stavení s ukázkami tupeské majoliky a možností vyzkoušet si práci s keramikou.
Od světnice k hrnčířskému kruhu
Expozice sídlí v někdejší keramické dílně, která je podle obce nejstarším dochovaným domem v Tupesích. Na začátku 80. let 20. století ji upravili tak, aby přibližovala obydlí hrnčířské rodiny z přelomu 19. a 20. století.
Ve světnici se ukazuje domácí prostředí, které bylo s řemeslem úzce spojené. Pec sloužila jak k pečení chleba, tak k výpalu keramických výrobků. Na obytnou část navazuje dílna s vybavením používaným místními hrnčíři. Návštěvník si tak může představit, jak se výroba prolínala s každodenním životem i obživou rodiny.
Habánská fajáns i tupeská růže
Další část muzea se věnuje dějinám a výrobním postupům majoliky v Tupesích. Vedle habánské fajánse a tradiční lidové majoliky jsou tu k vidění starší výrobky různých tvarů a barev i práce současných keramiků.
Muzejní výklad spojuje kořeny slovácké majoliky s příchodem novokřtěnců, tedy habánů, v 16. století. Historie hrnčířství v Tupesích je zasazena také do širšího rámce, který podle obecních materiálů sahá až k Velké Moravě. Nejde však o přesné datování počátku místní dílny.
Typickým motivem zdejší tvorby je tupeská růže. Květinový vzor se stal rozpoznávacím znakem keramiky z obce a ovlivnil také zdobení v okolí. Vyrábí se v různých podobách i dnes, takže je možné sledovat, jak se tradiční dekor mění a zároveň zůstává spojený s regionem.
Řemeslo předávané v rodině
S novodobým rozvojem tupeské majoliky je spojen Jaroslav Úředníček. Roku 1914 absolvoval hrnčířský kurz v Hodoníně, který patřil k podnětům pro založení výroby tradiční majoliky v Tupesích. Podle obecních historických materiálů tu v roce 1909 pracovalo čtrnáct hrnčířů.
Úředníček hledal vhodné suroviny, glazury i postup výpalu a navazoval na starší habánskou fajáns. Místní historické podklady uvádějí, že vhodný jílovitý materiál našel v lokalitě Soudné a upravoval ho přidáním spraše. Výrobky z jeho dílny se dostávaly i za hranice regionu. Obecní materiály zmiňují účast na výstavě v Paříži, ocenění z roku 1925 i prodej do vzdálených zemí.
V práci pokračoval jeho syn Oldřich a další příbuzní. K současným pokračovatelkám tradice patří například Zuzana Hartlová a Věra Marková. Keramika tak v Tupesích není jen připomínkou minulosti, ale také řemeslem, které se předává mezi generacemi.
Keramika, kterou si můžete sami ozdobit
Přes dvůr od muzea se dostanete do současné dílny se vzorkovou prodejnou. Najdete v ní tradiční tupeskou keramiku, lidovou majoliku, habánskou fajáns i moderní tvorbu. V nabídce jsou například hrnky, talíře, mísy, džbány a dózy, tedy užitkové i dekorativní předměty.
Po předchozí domluvě si lze vyzkoušet malování vlastního hrníčku. Skupiny a školy mohou sjednat také práci na hrnčířském kruhu nebo dekorování výrobku. Návštěva se tak může změnit z prohlídky expozice v praktickou zkušenost s keramickým řemeslem.
Na muzeum navazuje Stezka keramiků. Její zastavení představují jednotlivé fáze výroby, patrony keramiků i cestu výrobků k zákazníkům a na trh. Trasa vede také k místu, kde se těžila keramická hlína. Výlet lze spojit s návštěvou Buchlova, Buchlovic nebo Velehradu a s výhledy do krajiny Chřibů a Bílých Karpat.
Muzeum se nachází na adrese Tupesy 118. V hlavní sezoně mívá otevřeno od úterý do neděle, mimo sezonu je možné domluvit návštěvu telefonicky. Otevírací doba i ceny se mohou měnit; malování hrníčku a skupinové programy je třeba objednat předem.