Slavín na návrší Kostelec nad Tupadly si lze prohlédnout především z veřejně přístupných míst. Nápadná polygonální věž připomíná projekt, který měl oslavit české dějiny, ale nikdy se nepodařilo uskutečnit v původně zamýšleném rozsahu. Památník měl být domácí obdobou Walhally u Řezna, síně slávy věnované významným postavám minulosti.
Projekt Antonína Veitha
Stavbu začal kolem roku 1840 budovat Antonín Veith, majitel liběchovského panství a mecenáš českých vzdělanců a umělců. Návrší dříve stávalo tvrziště. Veith tu chtěl vytvořit romantický areál s politickým i mytologickým významem, oslavující českou historii a kulturu. Jméno Slavín odkazovalo ke slávě i ke slovanskému původu zamýšleného památníku.
Do Veithova okruhu patřili například František Palacký, František Matouš Klácel, Bernard Bolzano a Jan Erazim Wocel. Slavín měl být součástí širšího krajinářského celku, nikoli jen samostatnou stavbou.
Věž s maurskými prvky
Návrh zpracoval bavorský architekt Wilhelm Gail, v českých památkových materiálech uváděný také jako Vilém Geil. Původní plány počítaly s rozsáhlejší stavbou, než jakou lze na místě vidět dnes. Měla mít polygonální vstupní věž s vyhlídkovým ochozem a tři sály za sebou; v různých fázích se uvažovalo také o souboru dvou nebo čtyř věží.
Dochované jádro tvoří centrální osmiboká stavba s výraznou polygonální věží a navazujícími přízemními objekty. Maurské architektonické prvky jí dávají v české krajině nezvyklou podobu. Práce pokračovaly do roku 1873, ale celek dokončen nebyl. Po Veithově smrti v roce 1853 se navíc jeho majetek dostal do finančních potíží a původní záměr se rozpadl.
Galerie osobností se přesunula do Prahy
Součástí projektu měla být také sochařská galerie českých dějin. Veith její podobu svěřil mnichovskému sochaři Ludwigu von Schwanthalerovi. Počet zamýšlených plastik se v průběhu příprav měnil: různé fáze počítaly s 12, 17 nebo 21 sochami, později se nejčastěji uváděl záměr vytvořit jich až 24.
Na Slavíně dnes žádná z dochovaných plastik není. Osm soch spojených s projektem uchovává Národní muzeum: Libuši, Přemysla Oráče, svatého Václava, Přemysla Otakara II., Elišku Přemyslovnu, Jiřího z Poděbrad, Arnošta z Pardubic a Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic. V Historické budově Národního muzea jsou vystaveny od roku 1891.
Co je na návrší k vidění
Památkově chráněný areál zahrnuje kromě Slavína také zámeček, terasu s výklenky, špýchar, vstupní bránu, schodiště, dvojici ležících lvů a vymezené pozemky. V okolí stojí i další hospodářské objekty a altán, který chráněn není.
V červnu 2024 se podle obce Tupadly na věž vracela kopule, která ji měla po více než šedesáti letech znovu zakončit. Jde o novodobý zásah do dochované stavby, nikoli o dokončení původního Veithova projektu.
Slavín je v soukromém vlastnictví a běžně není přístupný veřejnosti. Návštěva proto znamená pohled z veřejně přístupných míst; oplocení a případné zákazy vstupu je třeba respektovat. Pro orientaci slouží adresa Tupadly 87, 277 21 Tupadly. V okolí leží Liběchov, Želízy a Vidim, stejně jako další místa Liběchovska a Kokořínska, kde se propojuje příroda s romantickými představami 19. století o historii a národní identitě.